Lékař Paul Ort unikl spárům gestapa a později na radu otce emigroval: V Americe se stal úspěšným ortopedem

Paul Ort, původně Pavel, se narodil 15. dubna 1936 jako nejmladší ze tří synů. Otec Miroslav byl za první republiky prominentní chirurg, matka Ludmila se zase aktivně angažovala v protinacistickém odboji.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Růžena Kamarádová: V komunistickém vězení žila po boku vražedkyň, neminula ji ani svěrací kazajka

Paul Ort měl několikrát štěstí v neštěstí

Ačkoli rozvod bývá většinou pro celou rodinu velmi stresující a negativní záležitostí, v případě rodiny Ortových ale zachraňoval životy. Ale začněme od začátku. Pavlův děda, Jan Sonnevend byl velký vlastenec. Kromě toho, že byl nadšeným členem Sokola, podporoval finančně Masarykovu ligu proti tuberkulóze a po rozpadu Rakouska-Uherska vstoupil do pravoslavné církve. Tam se stal předsedou rady starších. Po příchodu nacistů se zapojil do odboje, stejně jako jeho dcera Ludmila, Paulova maminka. Po nezdařeném atentátu na Heydricha byl Jan požádán kolegou z Masarykovy ligy, zda by nenašel pro Gabčíka, Kubiše a spol. nějaký úkryt. Navrhl kryptu pravoslavného kostela svatého Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, a právě jim měla Ludmila nosit jídlo a teplé oblečení.

Po prozrazení úkrytu byl ale Jan se svou manželkou Marií zatčen gestapem. A bohužel se tomu nevyhnula ani Ludmila. Pak Němci zaměřili svou pozornost na Miroslava a jeho tři syny, které mu do péče přiřkl po rozvodu soud. Navštívili ho celkem třikrát a vždy odešli s prázdnou. Miroslav je dokázal vždy odehnat. Možná to bylo proto, že syny nutil, aby na veřejnosti mluvili jen německy, a tím jako by dávali najevo svou věrnost Říši. Kdyby je gestapo přece jen otci odebralo, skončili by v internaci... jako ostatní děti odbojářů.

Maminka Ludmila se ocitla v Terezíně, kde si mohla se svými syny alespoň posílat korespondenční lístky, které musely být ale také psány v němčině. O trestu smrti, k němuž byl odsouzen jeho dědeček, se Paul dozvěděl během prvních dnů v první třídě. Marie a Ludmila skončily v koncentračním táboře Mauthausen, kde byly později popraveny: Celkem nacisté zavraždili sedm členů rodiny Ortových.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Helena Pražáková: Nacismus dal vyniknout charakterovému póvlu

Paul Ort na radu otce emigroval

Od roku 1941 pracovala v rodině Ortových, jako vychovatelka, učitelka Marie Luňáková. Tu si také, po třech letech od konce války, vzal jeho otec za druhou manželku. Paul s ní měl velmi blízký vztah, city byly vzájemné, měli se opravdu moc rádi, a tak není divu, že mu pomáhala, kde se dalo. Když měl v roce 1951 nastoupit na gymnázium, dostal zamítavou odpověď. Otec byl prý „buržoazní element“. Jeho otec byl z toho nešťastný, vzdělání bylo pro něho důležité. Dalších devět měsíců se snažil zatahat za nitky u všech známých, ale marně.

Pak se toho ujala Marie. Ta totiž věděla, jak na ně. Nejprve mu zařídila práci v chemičce Spolana-Neratovice. Pracoval v laboratoři, kde testoval pesticidy. Po půl roce ho vedení továrny doporučilo k dalšímu studiu. Jen ne do Prahy, ale do Nymburku. Maturitu zvládl na výbornou, takže se mohl hlásit na vysokou dle svého uvážení. Vybral si Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kde promoval v roce 1961. V hlavním městě chtěl také zůstat a věnovat se chirurgii. To mu ale zamítli, mohl jedině do Mostu, tam ovšem nechtěl. Díky bratrovi získal kontakt na nemocnici v Teplicích, kde mu řekli, že ho oficiálně jako chirurga přijmout nemohou, ale když bude předstírat, že má zájem o léčbu tuberkulózy, může přijet a pak se to vyřídí. Nakonec tak rok a půl pracoval jako ortopedický chirurg.

Mezitím přišel o otce, který zemřel v třiašedesáti letech. Po zkušenostech s nacismem i komunismem své syny vždy nabádal, aby při první příležitosti z Československa utekli, protože prý tady nebude nikdy klid. A Paul se v jednu chvíli rozhodl, že ho poslechne.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětník Bohumil Venclík: 101letý vlastenec přežil brutální výslech na gestapu i tvrdou ruku komunismu

Emigrace do Ameriky a hvězdná kariéra

Když se začaly společenské poměry počátkem šedesátých let uvolňovat, zažádal si o výlet do Tunisu s cestovní kanceláří. Primář mu musel potvrdit doporučení, které bylo následně dodáno na ministerstvo zahraničí. Že chce ve skutečnosti utéct, věděla jen Marie. Nohy na ramena vzal poslední den zájezdu, který turisté trávili na pláži. Po třech měsících, kdy bydlel u západoněmeckého učitele, v arabské ubytovně a domě, který řídila katolická charita, si na doporučení příbuzných, kteří žili ve Venezuele, požádal o azyl v USA.

Nyní nastalo skutečné dobrodružství. Autostopy, vlaky a pak lodě. Než se ale trvale usídlil v Americe, strávil půl roku u vzdálených příbuzných, kteří mu předtím radili, ať si zažádá o azyl v USA. Využil také příležitosti zúčastnit se, jako lékař, geologické expedice do Amazonie, jejíž cílem bylo zmapovat hranici mezi Venezuelou a Brazílií. Poté se již natrvalo přesunul do New Yorku, kde nastoupil na univerzitu, aby získal praxi na chirurgii a ortopedii a mohl si otevřít vlastní praxi.

Na univerzitě nakonec začal také vyučovat, šestnáct let byl primářem ortopedického oddělení Federální veteránské nemocnice na Manhattanu. Podle posledních informací webu Paměť národa by měl žít stále v New Yorku. Ve volném čase se věnoval sbírání starožitných hodin a také měl v plánu přeložit do angličtiny své zápisky z Amazonie.

Mohlo by Vás zajímat:

Neuvěřitelný životní příběh Mileny Watson: V prvním zaměstnání ji zneužíval šílenec, v emigraci ji podezřívali ze špionáže