
Martin měl se svým tátou fajn vztah, který ale v posledních týdnech dostal hodně zabrat. Nejdříve se objevily telefonáty, kvůli kterým byl táta hodně nervózní. Pak Martin jednoho dne zjistil, co za tím vězí.
Můj vztah s tátou byl vždycky komplikovaný. V poslední době mě ale jeho chování čím dál víc zneklidňovalo. Začal jsem si všímat podezřelých telefonátů. Mluvil potichu, jako by nechtěl, abych něco slyšel. Do toho přibývaly dopisy z bank, každý den dorazil další. Táta mi ale nedovolil, abych si je přečetl. Co za tím vězí?
Táta něco skrývá
Poslední týdny byly plné napětí a já už nedokázal předstírat, že se nic neděje. „Tati, takhle to dál nejde...“ pronesl jsem vážně.
Zvedl oči od novin a tvářil se, jako by se nic nedělo. „O čem to mluvíš, synu?“
„Ty telefonáty, ty dopisy z bank...“
Vyhýbal se mému pohledu a jeho mlčení jen potvrdilo moje nejhorší obavy.
„To není něco, čím by ses měl zabývat...“ pronesl po chvíli.
„Ale mě to trápí. Jsem přece tvůj syn...“
Najednou ztratil klid. „Řekl jsem ti, starej se o svoje věci!“
Nemohl jsem tomu uvěřit. Táta se ke mně takhle nikdy nechoval.
Táta má dluhy
Jednou jsem ho večer slyšel telefonovat. Nechtěl jsem naslouchat, ale potřeboval jsem znát pravdu. Schoval jsem se za dveře. „Slibuju, že všechno splatím. Jen mi dejte ještě trochu času,“ říkal táta.
Ta slova mě bodla do srdce jako nůž. Do čeho nás to zatáhl? Stál jsem tam jako opařený. Když jsem se konečně vzpamatoval, šel jsem rovnou za ním. „Věděl jsem, že je něco špatně!“ vykřikl jsem.
Táta na mě vyděšeně pohlédl. „Já musel...“ začal vysvětlovat. „Byl jsem zoufalý, snažil jsem se zachránit firmu...“
„Proč jsi mi nic neřekl? To mi nedůvěřuješ?“
Sklonil hlavu. Už neměl sílu se bránit. Přiznal se, že si vzal půjčky. A ještě horší bylo, že některé z nich jsou na moje jméno. Takovou zradu jsem od něj nečekal. Nechápu, jak mi to mohl udělat.
Ztratil moji důvěru
Vzpomínal jsem na dětství, jak jsme si hráli v parku, jezdili na výlety a užili si spoustu zábavy. Ta důvěra a pohoda už je dávno pryč. Jedna moje část mu chtěla odpustit, ale druhá namítala, že mě zradil. A to se přeci nedělá.
Po dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl. Dám mu měsíc na to, aby vymyslel nějaké řešení a začal řešit ty dluhy tak, aby nehromadil další. Pokud to půjde, pomůžu mu. Ale je to hlavně na něm. A když to nedopadne dobře, půjdu se poradit s právníkem. I kdyby to mělo znamenat žalobu. Nechci mít na krku jeho dluhy.
Když jsem to řekl tátovi, v očích se mu zaleskly slzy. „Už ti asi nemůžu věřit...“ dodal jsem.
„Ale jsem tvůj otec...“ zkusil něco říct, ale jeho hlas byl téměř neslyšitelný.
„A já jsem tvůj syn. A ty jsi tohle všechno udělal za mými zády...“
Náš vztah už nikdy nebude jako dřív. I když se mu povede zbavit dluhů, moji důvěru si asi nezíská. Nechápu, jak to mohl nechat zajít tak daleko. Vždyť mi mohl něco říct, už nejsem malý kluk. To mě štve snad víc, než výška těch dluhů. A to opravdu nejde o malou sumu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.