Viktorie (23): Můj táta mi našel manžela. Chce, abych si vzala starého boháče, protože z toho sám něco má

Můj vztah s tátou byl vždycky komplikovaný. Je to muž, který stojí pevně nohama na zemi a má plán na všechno, včetně mého života. Někdy mám pocit, že jsem jen figurkou v jeho hře, i když jsem si kdysi chtěla myslet, že mu na mně opravdu záleží...

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (36): Vzala jsem si muže, kterého mi vybrala babička. Bála jsem se jí říct, že každý den maskuji stopy našeho soužití

Táta mi chce vnutit manžela

Moje dny se podobají jako vejce vejci, pracuji v kanceláři a večer se vracím domů, kde cítím se jako pták zavřený v kleci. Důvodem je můj táta. Už roky plánuje moji svatbu a občas o tom jen tak mimochodem utrousí poznámku.

„Našel jsem ti dokonalého ženicha,“ oznámil mi jednoho večera.

Věděla jsem, že ten den jednou přijde, ale stejně mě to zaskočilo. Okamžitě jsem začala přemýšlet, kdo ten muž je a proč o mé budoucnosti rozhoduje můj otec, a ne já. „Kdo to je tentokrát?“ zeptala jsem se lhostejně.

„Jiří je zodpovědný a vážený muž. Ideální manžel,“ odpověděl otec a posadil se ke mně na gauč. Jeho hlas byl pevný, jako kdyby mi to přikazoval. Nelíbilo se mi to.

„Nemyslíš, že bych si měla manžela vybrat sama?“ pokusila jsem se odporovat.

„Vím, co je pro tebe nejlepší. Jiří je skvělá partie. Věř mi...“ dodal a odešel do svého pokoje.

Zůstala jsem sedět sama a zírala na dveře, kterými právě vyšel. V hlavě se mi začaly hromadit pochybnosti. Nešlo jen o moje manželství. Za tím muselo být něco víc. Intuice mi říkala, že tady něco nesedí.

Mohlo by Vás zajímat:

Žaneta (37): Táta se o mě vůbec nezajímal. Na stará kolena však vyžaduje pozornost a hraje na city

Zjistila jsem, co táta plánuje

O pár dní později jsem přišla z práce dřív a náhodou jsem zaslechla rozhovor, který jsem neměla slyšet. Táta a Jiří seděli v kuchyni a neměli tušení, že je slyším.

„Nemůžu se dočkat, až ten obchod klapne,“ řekl Jiří. „Naše firmy se konečně spojí.“

„Věděl jsem, že dříve nebo později k tomu dojde,“ odpověděl otec spokojeně. „Viktorie možná není nadšená, ale časem to pochopí.“

Zavřela jsem oči a cítila, jak ve mně vře krev. To přece nemůže být pravda! Oni mě berou jako zboží, jen aby si upevnili své finanční zájmy. Nemohla jsem to už dál vydržet. Vtrhla jsem do kuchyně, aniž bych přemýšlela nad důsledky. „Co se to tady děje?“ vyhrkla jsem.

Když mě spatřili ve dveřích, oba strnuli.

„Vy mi vážně chcete řídit život kvůli nějakému hloupému obchodu?“ zašeptala jsem a cítila, jak se mi do očí derou slzy.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (23): Když nás táta opustil, hrozně mi chyběl. Odmítla jsem jít na jeho svatbu s tou mladou buchtou

Nic pro něj neznamenám

Jiří sklopil zrak a táta si po chvíli ticha těžce povzdechl. „Musíš pochopit, že nejde jen o byznys...“ začal, ale já věděla, že to bude další z řady výmluv, které už jsem nechtěla slyšet. „Všechno to začalo před lety. Jiří a já jsme kdysi byli obchodní partneři... mladí, ambiciózní. Byli jsme také přátelé.“

Jiří se hořce pousmál, jako by to přátelství bylo jen dávnou vzpomínkou.

„Ale život šel dál,“ pokračoval otec. „Naše cesty se rozešly a rozdíly mezi námi se změnily v rivalitu. Nikdy jsem nezapomněl, o co jsem kvůli němu přišel.“

Snažila jsem se pochopit jeho slova, ale byl to hodně absurdní příběh. „A teď mě chceš použít, abys ukončil vaše spory?“ zeptala jsem se. „Co s tím mám společného? Proč mi chceš zničit život?“

„Chci, aby naše rodina získala zpět to, co kdysi ztratila. Tohle manželství nám umožní převzít část Jiřího podniku. Je to šance obnovit to, co bylo naše...“

S každým dalším slovem jsem cítila, jak se mi srdce svírá bolestí a zklamáním. Nemohla jsem uvěřit, že muž, kterému jsem důvěřovala, je poháněný tak nízkými pohnutkami. „A co já, tati?“ vykřikla jsem. „Co moje city?“

Neodpověděl. Jeho mlčení bylo jako rána pěstí. Utekla jsem z domu, ignorovala jsem jeho volání. Potřebovala jsem být co nejdál od toho chladného manipulátora. Byla jsem zrazená člověkem, který mě měl chránit...

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (20): Táta si usmyslel, že mě výhodně vdá. Poslední domluvené rande ale skončilo trapasem

Nenechám ho rozhodovat o mém životě

Bloudila jsem ulicemi a když se začalo stmívat, náhodou jsem potkala Jiřího. Cítila jsem, že ho musím konfrontovat.

„Věděl jsem, že k tomu dojde,“ řekl tiše, jeho hlas zněl nečekaně upřímně. „Tvůj otec a já jsme kdysi byli partneři, ale také jsme měli nějaké spory. Chtěl jsem ukončit tu rivalitu způsobem, který by byl výhodný pro obě strany.“

„Proč jste mě do toho zatáhli? Copak jsem věc?“ přerušila jsem ho naštvaně.

„Chápu, jak to vypadá...“ řekl klidně. „Ale nikdy jsem tě nechtěl do ničeho nutit.“

Jeho upřímnost mě zaskočila. „Proč mi to říkáte?“

„Protože vidím, že nejsi jen pěšák v otcově hře. Máš právo rozhodovat o svém životě,“ odpověděl s vážností, kterou jsem nečekala.

Cítila jsem, jak můj hněv ustupuje. Přes všechno, co jsem zažila a cítila, jsem měla dojem, že Jiří opravdu chce ukončit tuhle válku, i když zvolil špatné prostředky. Teď jsem musela přemýšlet hlavně o sobě, o své budoucnosti. Mohla jsem ještě někdy věřit svému tátovi? Nikdy se nevdám za někoho, koho mi vnutí. I kdyby to mělo znamenat, že se odstěhuji co nejdál, klidně i na opačnou stranu zeměkoule...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Valentýna (24): Táta řekl, že jsem valentýnská nehoda. Nebýt mě, rodiče by se nikdy nevzali

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.