Míša (33): Omylem jsem dorazila na rande do jiné kavárny. A nečekaně tam potkala toho pravého

Po dlouhé době jsem se odhodlala jít na schůzku s fajn mužem ze seznamky a chtěla jsem vypadat co nejlépe. Jenže jak na potvoru, ten den v práci byl jeden velký chaos. Šéf trval na tom, že nikdo neodejde, dokud se práce neodevzdá...

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (33): Přestávám věřit, že najdu otce svých dětí. Moje poslední rande bylo doslova otřesné

Rande, které nezačalo podle plánu

I když jsem se už od rána těšila na večerní rande, den se vůbec nevyvíjel dobře. Porady, nečekané úkoly a změny. Do poslední chvíle jsem doufala, že stihnu zajít domů se připravit.

Jenže realita byla úplně jiná. V práci se to protáhlo a mně bylo jasné, že domů už to nestihnu. „Sakra, aspoň kdybych měla čas se převlíknout…“ brumlala jsem si cestou. Ale rande jsem zrušit nechtěla. Musela jsem se dát do kupy alespoň s líčidly, která jsem měla v kabelce.

Pak jsem v rychlosti mrkla do mobilu na název kavárny, zadala ho do mapy a vyrazila. Jenže jsem netušila, že jsem si spletla podnik s podobným jménem. A každý sídlí na jiném konci města.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniel (34): Po letech jsem se rozhodl vyrazit na rande naslepo. Vypadala mile, ale koho si s sebou přivedla, mi vyrazilo dech

Čekání, které změnilo všechno

Dorazila jsem do kavárny nakonec o něco dřív, vybrala hezké místečko v zadní části, kde byl klid. Ještě rychle zkontrolovala obličej v zrcátku a nervózně čekala. A pak mi projelo hlavou, že jsem přeci jen dnešní rande měla přesunout. Necítila jsem se úplně nejlíp. Byla jsem ještě plná stresu, unavená a na sobě neměla nic moc oblečení. Jistě bych si doma vybrala lepší outfit. Ale nechtěla jsem to vzdávat. Doufala jsem, že i tak vše dopadne dobře. Jenže on pořád nikde. Začínala jsem mít divný pocit.

Vedle mě seděl sympatický muž a četl si knihu. Všimla jsem si, že si mě občas nenápadně prohlíží. Nakonec se usmál a zeptal se: „Nedorazil?“

Zasmála jsem se: „Nejspíš. Vlastně mě to po celém dni ani nepřekvapuje...“ vzdychla jsem.

Chvíli jsme si povídali, a nakonec povídá: „Třeba je to osud. Možná jste měla dorazit zrovna sem. Já bych tak krásnou ženu nenechal čekat ani vteřinu...“ a hodil na mě ten nejsladší úsměv.

A mně se poprvé za celý den ulevilo. Najednou jsem si připadala v klidu, přestala jsem se nervovat a přistihla se, že mi je s ním dobře. Pak mi ale začaly chodit zprávy od prvního nápadníka. Kde jako jsem, že čeká na smluveném místě. Po několika větách mě polilo horko. Vždyť jsem omylem na jiném místě! Trapas jako hrom. Ale už jsem neměla sílu se přesouvat tak daleko. Omluvila jsem se mu s tím, že jsem měla šílený den a příště si to vynahradíme. Jenže žádné příště už nebylo...

Mohlo by Vás zajímat:

Michaela (46): Měla jsem nádherné manželství a spokojený život. Pak ale přišel jeden osudový okamžik, který všechno změnil

Věřím na osud

Nakonec jsem sympatickému muži od vedlejšího stolu přiznala pravdu. „Víte, vlastně jsem měla být někde úplně jinde. Jenže jsem si spletla kavárnu.“

Usmál se. „No, já jsem za tenhle omyl šťastný.“

V tu chvíli jsem věděla, že je to možná opravdu osud. Že tenhle bláznivý den plný stresu a omylů má svůj důvod. A já se nakonec rozhodla dát šanci muži, kterého mi osud poslal do cesty. Od té náhodné schůzky jsme se začali vídat. I když vlastně nevím, jak by to případně dopadlo s tím prvním, ničeho nelituji. Věřím, že vše má svůj důvod a nakonec jsem potkala přesně toho, koho jsem měla.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ivanka (24): Seznamování přes internet se mi příčí. Osudového muže jsem nakonec potkala na nečekaném místě