Facebook
Instagram
Houslistka Markéta Muzikářová přijala pozvání moderátorky Miluše Bittnerové do talkshow Na kafeečko. Promluvila zde o komplikacích, které provázely její předchozí dvě těhotenství, ale také o tom, jak nyní, tři roky před padesátkou, díky bylinkám od slavného léčitele otěhotněla potřetí. Jak se vyrovnává s negativními vzkazy na sociálních sítích?
Houslistka Markéta Muzikářová (47) přivede co nevidět na svět svého třetího potomka. Jak prozradila v talkshow Miluše Bittnerové Na kafeečko, pohlaví si dopředu zjistit nepřáli, a zatím s manželem nemají vybrané ani jméno.
Ani její předchozí dvě těhotenství nebyla právě poklidná a zatímco syn Nicolas (9) přišel na svět díky umělému oplodnění, dcera Victorie (5) už se narodila díky síle bylinek slavného východního léčitele. Na něj se houslistka obrátila i při svém třetím těhotenství, a když se zadařilo, stala se terčem kyberšikany na sociálních sítích.
Když jsi oznámila, že jsi těhotná, někteří lidé měli potřebu ti psát. Dokážeš je nějak definovat?
Bavila jsem se o tom s psychologem. Ne, že bych kvůli tomu musela k nějakému jít, ale potkala jsem paní psycholožku na nějaké akci. Říkala: „Víte, nejčastěji napíšou tyhle věci lidé z blízkého okolí." To mě úplně šokovalo. Takhle jsem o tom vůbec nepřemýšlela.
Manžel to asi nepsal, ne?
Ne, manžel to odsunul jednou větou. „Tohle píše debil a tečka." Ale mě se to dotklo, takže jsem to potřebovala nějak vyřešit a ventilovat. Nechtěla jsem k psychologovi. Tak jsem to hned flákla na sociální síť a musím říct, že jsem měla strašnou radost, kolik lidí mi napsalo podporující vzkazy a také příběhy typu: „Prosím vás, já jsem rodila v 51 letech a mám zdravé dítě, ničeho se nebojte." Ve vyšším věku se každý stresuje, že se něco stane. Znáš to sama. Po čtyřicítce abys už ležela, nebo byla na vozíčku prakticky od otěhotnění.
No, já jsem ležela poslední tři měsíce. Mně to vyšlo, ale vy ostatní jste v pohodě.
Říká se, že od 35 už jde o rizikové těhotenství - z hlediska doktorů. Člověk už se bojí, čeká na testy. Proto jsem těhotenství oznámila až na začátku sedmého měsíce, dlouho to nikdo nevěděl. Čekala jsem, dokud jsem si nebyla jistá, že je všechno v pořádku. Potom přijde takováhle ťafka, která mi do hlavy nasadila: „Co když mají pravdu? Co když opravdu porodím postižené dítě? Unesla bych to vůbec?" Po každém potratu jsem si říkala, že lidé z mého okolí mají pravdu, že je to takhle dobře, a že než aby to dítě bylo postižené, je lepší ho ztratit. Člověk si to špatně připouští, ale jiný recept jsem na to nenašla, než si to takhle vysvětlit. Myslím, že každá ženská, která chce dítě, tak si ho zaslouží.
Někdo z mého okolí mi třeba řekl: „Hele, a není to tak, že když ti nejde otěhotnět, že to dítě nemáš mít?" Přemýšlela jsem nad tím: „Jako jak nemám mít dítě? Proto, že jsem umělkyně? Že občas nejsem po večerech doma? Jsem o to horší matka?" Já si třeba myslím, že jsem s dětmi až moc, oproti jiným ženským, co chodí na 8 hodin do práce. To se ukázalo teď během covidu, to už mě syn úplně nesnášel.
Chudák!
Už máš ty úkoly?
Kdy už půjdeš na koncert, maminko?
Takže tohle mě strašně sejmulo a potom jsem byla pozitivně překvapená reakcí lidí, to už mě nikdo nehejtoval.
Neměla by sis to zavřít, ty sociální sítě?
Hele, je to taková sonda do společnosti. Nejdřív ti je to líto, potom tě to namíchne, pak to probíráš se svým bližším okolím. Většinou mi řeknou: „Hele, nech to bejt, mě to otravuje." A tak já si to plácnu na sítě a jsem ráda, že tam přichází pozitivní ohlasy. Asi proto Facebook mám a mám ho ráda. Mám pocit, že mě mají rádi, a že těch hejtů chodí málo.
S těhotenstvím jsi čekala velmi dlouho, první přišlo až ve 37 letech. Měla jsem to podobně, já jsem nechtěla děti. Prostě jsem to tak necítila. Co ty?
Vůbec jsem neměla lehké dětství a strašně jsem se bála, jestli bych byla schopná dítěti zabezpečit věci, které jsem chtěla mít já. Prvotně je to o tom partnerovi, protože já jsem z rozvedené rodiny a velmi špatně rozvedené. Zažila jsem si hrozné věci. Bála jsem se: „Co když ani neumím žít s chlapem, aby se to nerozpadlo, abychom si vzájemně nedělali ty hrozné věci." Dětí je mi potom hrozně líto, vím přesně, co prožívají. Dospělý rozvedený člověk na ně většinou nebere ohledy. K tomu jsem měla muže různé umělce, a to je tedy kategorie.
Na to každý nemáme nervy. Takže ve 37 letech? Ono to nešlo? Šla jsi do umělého oplodnění? Jsou to nervy?
Nechci říct, že první dítě bylo úplně v pohodě, to ne. Protože, když ti někdo řekne: „Vy se tady ve 37 letech zkoušíte otěhotnět přirozeně? Jste normální?" Doktoři ti to tak samozřejmě řeknou. Takže nás okamžitě poslali na umělé oplodnění. Zkoušeli jsme to asi půl roku a za tu dobu jsem byla hodně duchovně založená. Byla jsem praktikující buddhistka. Nešlo to hned - první měsíc, druhý... Začala jsem to své duchovno, čakry a léčitelství. Dokonce jsme měli od paní léčitelky vypočítáno, kdy přesně to musíme dělat, aby to vyšlo.
To je strašlivý. Takže ve stylu - miláčku, je čas?
Manžel o tom nevěděl. Jsem chytrá žena a měla jsem plán. Dneska mi to nevěří, ale opravdu to tak bylo. Jedné mé kamarádce se to takhle povedlo - rok nemohla otěhotnět a u téhle paní si to nechala vypočítat a klaplo jim to. Takže mi předala kontakt. Byla jsem natolik chytrá, že jsem mu to neřekla, abych ho nestresovala. On to vůbec neřešil, pro muže není nikdy pozdě. Netlačil na mě, že by chtěl mít dítě, to spíš mě chytly hodiny. Když to půl roku nešlo, tak jsem zkusila lékaře a po měsíci se to hned povedlo. Kvůli dalšímu těhotenství jsem potom potkala spoustu žen, které tam chodí třeba šest let a pořád dítě nemají. Nedokážu pochopit, jak to zvládají.
Kde berou sílu a hlavně peníze.
Je to byznys.
Kolik jsi tam nechala ty?
Došli jsme k nějakému půl milionu. V průběhu deseti let jsme pořád k tomu třetímu dítěti tíhli. Hodně jsem toho stihla v limitu, kdy to hradí pojišťovna. Je tam věkový limit do 39 let. To je pro mě také hodně kontroverzní téma. Třeba v Japonsku to proplácí kdykoliv a do jakéhokoliv věku. U nás se léčí zadarmo lidé, kteří si třeba prochlastali játra. Mají nemoc, kterou si zavinili sami - a těm se proplácí cokoliv, včetně psychologů, a to je hrozně nákladné. Ženská, která chce mít dítě, té nejde o život. Další věc je, že ženská je ochotná platit. Potkala jsem ženy, které si na to vzaly hypotéku, nebo půjčku. Jedné mé příbuzné došly peníze, tak nakonec adoptovala.
Ale Vám se to povedlo. Takže máme prvního chlapečka.
Nicolas. Ten šel hned. Tam jsem se úplně změnila a zbláznila jsem se do dětí. Asi jsou ženské, které to tak nemají. Neodsuzuji ženy, které se rozhodly nemít dítě. Možná bych tak dopadla i já. Dlouho jsem nechtěla dítě. Ale potom jsem potkala svého muže a najednou to bylo strašně přirozené. Kdybych nebyla hloupá a rodila ve dvaceti, tak bych jich měla třeba pět.
O třetím těhotenství
Třetí těhotenství bylo také mimotělním oplodněním?
Ne, ani druhé těhotenství nebylo mimotělním oplodněním. Když jsem zjistila, jak dobře mi mimotělní oplodnění zafungovalo, chtěla jsem mít za rok další dítě. Když měl Nicolas devět měsíců, přestala jsem kojit a šla jsem na další. Vyšlo to a potom už to nedopadlo. Začala jsem znovu obcházet všechny ty léčitele. Můj muž na to vůbec není, ten se mi pořád smál. Dokonce jsem ho tam jednou vzala s sebou. Řeknou vám, že se to musí léčit párově, a většinou to stojí dvakrát tolik peněz.
No bodejť.
Za tři roky mě to stálo asi 52 000 korun. Tehdy jsem potkala člověka, který mi slíbil, že mě odveze do Ruska a pomůže mi. Nadchlo mě to a za 14 dní jsem měla odjet.
A dál?
Kvůli těm umělým oplodněním jsem ale byla nemocná a pořád jsem měla antibiotika. To vám potom to umělé oplodnění ani nemohou udělat, takže jsem pořád nemohla najít termín. Od tohoto doktora Tibetské medicíny jsem jen čekala, aby mi srovnal tělo a já byla třeba tři měsíce bez antibiotik. K pánovi jsem nakonec neodjela. Už jsme měli vyřešená víza a přišlo mi to divné. Všichni léčitelé chtěli, abych přišla s manželem, ale on chtěl, abych letěla sama. Ani mi neřekl, kam vlastně pojedu, jen mi řekl, že tam budeme týden a budou mi dělat tibetské procedury. Měl tam ceník, 100 000 korun, a to není obvyklé. Měla jsem ty peníze připravené na to umělé oplodnění. Celé jsem to stopla.
Potom jsi ale našla někoho jiného?
Ano, našla jsem člověka, který je na východě obrovská kapacita. V 80. letech byl dokonce osobním lékařem Dalajlámy.
Říkala jsi, že to dělal i ve Švýcarsku.
Ano. Povedlo se nám ho dohledat a za dva měsíce mu vyjednat vízum. On sem přiletěl, začal nás vyšetřovat a dal nám léky. Počítala jsem, že to bude stát hodně. Bylo nás pět, protože tchýně i syn měli také nějaké problémy, k tomu něco dával mé mamince. Řekl, že chce sto. Mysleli jsme, že sto za každého, takže 500 EUR. Vyvedl nás z omylu a chtěl koruny. Takže původně po mně ten předchozí pán chtěl sto tisíc, tenhle chce sto korun, cítila jsem nějaký podvod. Ale mám disciplínu, a když nás to stálo tolik energie, tak jsem všechno od něj dojedla do konce. Odjeli jsme na dovolenou a mně se tam začalo dělat špatně. Motala se mi hlava a pořád jsem nedostala měsíčky. Myslela jsem si, že mi těmi bylinkami rozhodil menstruační cyklus.
Aha.
Ten je ale hrozně důležitý proto, abyste mohli jít na umělé oplodnění. Přijeli jsme domů a zkusila jsem si udělat test - byly tam dvě čárky.
Potřetí pomohly také bylinky.
Teď byl problém, jak ho sem dostat. Zkoušeli jsme to znovu, zase jsem otěhotněla, ale vajíčka po čtyřicítce už nejsou ono. Nedonosila jsem to, ale on říkal: „Já nejsem Bůh, ale žena, dokud ovuluje, může otěhotnět. Je to normální přirozená věc."
O čem dalším houslistka Markéta Muzikářová promluvila?
- O těžkých popáleninách svého syna Nicolase
- O svém dětství a o tom, jak se vypracovala ve hře na housle
- Jak si kvůli houslím dává velký pozor na své prsty
- O své spolupráci s hvězdným rockovým zpěvákem Rodem Stewartem
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
