Facebook
Instagram
Kdo by neznal hvězdu devadesátých let Markétu Mayerovou, která svými účesy patřila mezi ikony porevoluční doby. Spolu se Slávkem Bourou tvořili nezaměnitelnou dvojici. Bavili české diváky v mnoha legendárních pořadech, na které vzpomínáme dodnes.
Možná se budete divit, ale bláznivá ikona devadesátých let Markéta Mayerová původně vystudovala práva. Této profesi se však nevěnovala a nastoupila na dráhu moderátorky. Nejprve pracovala na Kiss Radiu, kde se seznámila s budoucím parťákem a manželem Slávkem Bourou. S ním pak v roce 1995 nastoupila na TV Nova a uváděla pořady jako Rande nebo Vabank. Nakonec skončili ve Snídani s Novou, kde působili do roku 1998.
O dobách své největší slávy, ale i o těžkých životních peripetiích, kterými si prošla, si popovídala v pořadu Na kafeečko s herečkou Miluškou Bittnerovou.
Bittnerová: V devadesátkách přišlo moderování na Nově a ty ses prakticky ze dne na den stala slavnou a populární blonďatou Markétou. Mayerová: No tak to byl trochu masakr.
Jaké to bylo? Vy jste zažili něco, co podle mě zažili maximálně první Superstáři, ale nikdo další. Tak strašně jste vyletěli a všichni vás poznávali. Vždyť to muselo být šílené. Ale to bylo tou dobou. Protože v tu chvíli Nova prostě vystřelila a byla to taková doba, která tvořila ikony sama. Bylo nás všude strašně moc. Už jsem měla strach, že sama na sebe vyskočím z plechovky. Takže lidi podle toho reagovali. A když vysíláš ráno, oni v tu chvíli na druhé straně obrazovky spěchají, pijí kávu, běhají v prádle, mají ještě natáčky... Jsou ve svém soukromí a toto je hrozně citlivý vpád do soukromí. Takže tě buď milují, nebo nenávidí. A když se rozhodnou, že tě milují, pak tě milují léta letoucí, i když už tě pak nevidí. To se nám stalo. Ale já jsem za to moc vděčná, protože to je hezké.
Ty jsi ale studovala Ježkovu konzervatoř a studenti herectví často sní o tom, že budou slavní. Měla jsi ten sen, nebo ne? Ne, ne.
Takže tobě se splnilo něco, o čem snil někdo úplně jiný, ale ty si prostě byla ta slavná a populární. A prachatá? Tehdy samozřejmě. Tehdy jsme se taky rozhodli pořídit vlastní bydlení na hypotéku, takže peníze jsme nikdy neměli v ruce. Jenom běžely z účtu na účet banky. Pořád řešíš jenom, co ten týden nakoupíš. Víc než jedno kuře denně stejně nesníš, jak říkají milionáři. Tak to my jsme nebyli, ale peníze si plynuly nějakým vlastním životem. Tehdy taky byly úroky asi 22 %, což si dneska nikdo nemůže ani představit. Pak nám to kleslo na 18 %, to byla oslava.
Dělali jste soukromou televizi, kterou nikdo neznal. Měli jste nějakou inspiraci? Dívali jste se třeba, jak se vysílá venku? Jak jste přicházeli na to, jak moderovat? Bylo to o našich nápadech a o nápadech týmu, ale vedení samozřejmě mělo svou představu, protože to znalo z venku. My jsme to neznali, takže ve chvíli, kdy jsme se dostali někam ven, samozřejmě jsme sjížděli televizi. Ale tehdy breakfast show, na kterou jsme se dívali třeba v Americe, moderovali lidi 50 plus. Bylo to poměrně seriózní a nikdo tam nedělal takový pakárny jako my tady.
Ale myslím si, že bylo moc dobře, že jsme směli. Že vedení tomu bylo otevřené, samozřejmě v mezích zákona, a říkalo – dělejte si, co chcete.
Vy jste byli nejšílenější dvojice, že jo? Po vás byla taková až Katka Hrachovcová. Vy jste byli krásně šílení a měli jste povolené dělat všechno? Měli, měli. Dokud nebyl nějaký mega průšvih, tak člověk mohl, co chtěl. Ale to je taky půvab devadesátek.
Vy všichni říkáte devadesátky. To jsou devadesátky, to se dělo v devadesátkách... Čím jsou tak specifické? To byl takový s prominutím bordel, že se mohlo úplně všechno a všude? Já myslím, že to bylo opojení z možností, z nádechu svobody. Z toho, že když si něco vymyslíš, už se nemůžeš moc vymlouvat, protože máš vlastně vysokou pravděpodobnost, že můžeš. Můžeš realizovat svoje sny ať už v podnikání, nebo v čemkoliv jiném. Najednou byla opravdu spousta možností. Ta energie byla obrovská, protože to cítili všichni. A všichni to cítili úplně stejně, kromě těch, co plakali po minulém režimu. Samozřejmě, spousta věcí nevyšla, ale energie z lidí prostě cákala. Ta hromadná energetická hmota působila na všechny. Alespoň tak to mám já v sobě zasunuté.
Zajímalo by mě, protože vy jste byli mega slavní, co se dělo, když jsi třeba šla po ulici. Začínalo to tím, že někdo spal před brankou, protože čekal na autogram... Když jsem šla po ulici, vypadalo to různorodě. Podle toho, jestli jsem se nalíčila, nebo nenalíčila. Protože když jsem se nenalíčila, měla jsem šanci dojít dál.
A pak taky ve chvíli, kdy jsem zavedla Markeťáky, když jsem šla do masny a měla jsem normálně vlasy do culíku, oni byli zklamaný, že nemám na hlavě nic. Takže jsem si pak musela dělat Markeťáky i v soukromém životě, abych nezklamala náhodné kolemjdoucí. Je pravda, že když jsme šli třeba do ZOO, nedostali jsme se dál než k tučňákům, protože tam byly děti a chtěly autogram.
Ty jsou hned na začátku. No, takže jsme se tam třeba dvě a půl hodiny podepisovali a pak jsme šli zase zpátky do auta.
S tvým bývalým manželem Slávkem Bourou jste byli neustále spolu? Ano. Proto jsme to museli po nějakém čase rozpustit. Už jsme měli moc odžito.
Upřímně. Já se vůbec nedivím, protože 24 hodin spolu a 17 let? Ano.
A správně jsi to vypočítala, když jsi někde řekla, že jste prožili jako normální pár 60 let? To říkají psychologové. Hoďku ráno, hoďku a půl nebo dvě večer. Když si pak si řekneš, že kromě drobného spánku, veškerý čas, který ten den má, znásobíš těmi lety, vyjde ti takové hausnumero.
Co všechno člověk získá a co ztratí takovou popularitou? Já si myslím, že jednak je to super, patří to k té práci. Nemá smysl nad tím skuhrat. Získá se tím třeba to, že když jsem potřebovala opravit kočárek, tak to bylo do druhého dne, a ne za 14 dní. Získáš tím spoustu hezkých situací, zážitků, ke kterým by ses jinak nedostala. Získáš strašně rychlé tempo života, ale taky velkou únavu a ztratíš soukromí. Ale myslím si, že každý, kdo pracuje v rádiu, v televizi, na internetu, ve spoustě formátů, s tím musí počítat. To je, jako kdyby se pekař nechtěl zamazat od mouky. Prostě je nesmysl chtít nějakou výhodu a nemyslet si, že to nemá nevýhodu.
Ale vám se Slávkem se podařilo udělat legendární pořad, který, já nevím, jestli to víš, si doteď lidi pouštějí i v mojí facebookové bublině. Dcera mě informovala o tom, že se to děje.
Seznamka Rande. Ty díly jsou fakt legendární a člověk se směje jako kráva! Co vy jste tam všechno dělali! Vy jste říkali, že v tom pořadu se skutečně seznámili lidi, kteří se vzali. Je to pravda, nebo to byly kecy pro novináře? Ne, seznámili se a byly jich desítky.
Počkej, tam jste prostě nahnali nějaké studenty, oni přišli a fakt se seznámili tak, že spolu začali chodit? My jsme dostali pozvánky na svatby…
Já se picnu. Chtěla bych některé vidět. Jestli jim to vydrželo a tak. Vždyť to není normální jít do televize a seznamovat se. Nebo ti to přijde normální? Není, rozhodně mi to nepřipadá normální, ale přes to všechno se to stalo. To je hezké, že se dějí věci, které nevypadají normálně.
Jo, to jo. Já mám spoustu single kamarádek, takže kdybych je poslala někam do televize se seznámit... To úplně nevidím. Ale dobře. Vy jste teda takhle jeli, jeli, jeli a pak se najednou narodila Agátka. A změnil se život.
No, on se nezměnil, protože Rande pokračovalo a pak na něj navázal Vabank. To všechno bylo s malinkou Agátkou. A teprve potom jsme odcházeli na jinou televizi a začali se věnovat jiným projektům. Ale se samotnou Agátkou se nic moc nezměnilo. Až na to, že jsem musela kojit v různých pauzách mezi natáčením.
Chodila se taky seznamovat... No, nosila se v tom vajíčku a teta na hlídání chodila s ní a Agátka byla všude se mnou.
To muselo být náročné. Nebylo to nejjednodušší, ale já jsem měla takové blbé kecy pro novináře, že dítě je malé a přenosné. A že to bude v pohodě. Pak už to bylo všechno mnohem náročnější. A ve chvíli, kdy začala sama cupitat a pořád cupitala za mnou, to už bylo hustý.
Kam jste odešli z Novy? Na TOP TV. Tam jsme byli dlouho a pak jsem se začala věnovat přípravě akcí na klíč pro klienty a různým velkým akcím anebo teambuildingům. Slávek se začal věnovat nějakým jiným činnostem. Poté jsem přešla do rádia, kde jsem byla asi 8 let. Pak do dalšího rádia... Teď momentálně nejsem v rádiu.
Na Frekvenci jedna jsi byla naprosto fantastická. Na to ráda vzpomínám. A doufám, že se zase někdy potkáme. Ale počkej, když se ještě vrátíme k Agátce a jejímu dětství, vy jste to tak jako dokázali pytlíkovat. Ale jak to ona vidí dneska? Já se jí zeptám.
Jo, takhle. Nemluvily jste o tom? Já se jí zeptám. Jednu stížnost jsem slyšela naprosto přesnou, když jsem začala pracovat jako projekt manager a přišmejkala jsem se s ní ze školy a z kroužků. Dělala jsem večeři, do toho jsem měla puštěný počítač a snažila jsem se dokončit prezentaci. Hodně protestovala, ale to už jí bylo třeba deset. Takže jsem se naučila, že počítač fakt zapnu až ve chvíli, kdy se ona odklidí, protože to není fér. Není to fér snažit se něco dělat a přitom si myslet, že dítěti odpovídám. Já jsem vždycky řekla ano, ne a pak jsem si nepamatovala na co. Takže to bylo hrozně nepraktické a ji to rozčilovalo. Ona prostě chtěla, abych ten čas, sice kratičký, ale abych ho věnovala fakt jenom jí.
Projektový manager, co si pod tím můžeme představit? Jaké akce jsi pořádala? Všechno možné.
Nějakou zajímavou? Dělala jsem teambuildingy pro firmy, takže podle zadání a toho, co potřebovaly. Buď to byly sportovní teambuildingy, nebo se na nich odehrávalo představení Járy Cimrmana, ale oni byli herci. Různě se to vyhodnocovalo. Nebo bylo zapotřebí oslavit významný rok nějakého města, takže jsem na klíč připravovala městské slavnosti. Což dělám doteď.
No vždyť to říkám, renesanční člověk. A do toho ještě děláš mediální tréninky. Jak to probíhá? K tobě někdo přijde a řekne: Neumím mluvit... Ne, ne, ne, tak ne. Já školím managery a o nich se nedá říct, že neumí mluvit. Oni umí, ale chtějí se zlepšit v některých dovednostech. Chtějí vědět, co si můžou natrénovat, aby se naučili ovládnout stres, aby se naučili ovládnout trému. Protože to jde správnou formou dýchání a správnou formou postoje. Jde zvládnout spousta věcí. Dají se s nimi nacvičit základní metodiky a techniky toho, jak mluvit na mikrofon v rádiu, jak vlastně zvládnout to světýlko na kameře.
A to všechno je umíš naučit? Ty umíš naučit někoho, aby neměl trému? To znamená, že sama trému nemáš? Mám. Trémy se úplně nezbavíš, protože tréma je… Když není, tak je to vlastně špatně. Ale tréma je parťák, třeba pan Mühlfeit říká, že tréma je kamarádka a takhle ji máme vnímat. Stojí vedle nás, aby nás podpořila, aby nám držela palce, aby nás povzbudila. Protože při trémě seš nabuzená, všechno v tobě tiká rychleji, a když to tiká tou správnou rychlostí, ale rychlejší, tak jsi lepší, než když tu trému nemáš. Než když jsi odevzdaná a je ti to fuk.
Ty jo a kde tě s tím mediálním tréninkem najdeme? Prosím tě, já jsem výborná, jo? Já třeba vůbec nepracuju s Facebookem, musím to změnit. Patnáct let si platím webovou doménu, nic na ní nemám, ale teď se to změní a už za týden budou ty informace všude.
Takže si najdeme jenom tvoje jméno a tam už to teda… Mělo by to vyběhnout.
Dobře. Držíme palečky.
Celou zpověď Markéty Mayerové najdete v úvodním videu. Co všechno o sobě řekla?
- šílené devadesátky a post prvoligové celebrity
- bláznivé účesy nazvané „Markeťáky“
- o vystudované právničině
- velké hubnutí o desítky kilogramů
- život a rozchod se Slávkem Bourou
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talkshow Na kafeečko
Související články
