Facebook
Instagram
Pozvání do talk show Miluše Bittnerové Na kafeečko přijala moderátorka Terezie Tománková (44). Promluvila o nedávné prezidentské debatě a o tom, jak vypadá zákulisí důležitých politických diskuzí. Proč si je zpětně nepouští? Čemu se věnuje ve volném čase, aby si utřídila myšlenky? A čím se zabývá její téměř dospělá dcera Ema?
Moderátorka Terezie Tománková letos úspěšně zvládla na CNN Prima News Superdebatu dvou prezidentských kandidátů Petra Pavla a Andreje Babiše. Rodačka z Valašska, kterou lidé rádi sledují také v diskuzním pořadu Partie, se během náročného období uklidňovala vařením nebo pletením.
„Během pandemie covidu jsme začaly plést. Zažili jsme to asi všichni - nikam se nesmělo, nic se nesmělo, takže jsme vymýšlely různé aktivity a skončily jsme u pletení," vysvětluje Tománková, která k této zálibě přivedla také sedmnáctiletou dceru Emu. „Je to ruční činnost, každé očko musí být přesně a mozek soustředíte na úplně jinou věc," říká moderátorka, která jen během volebního období upletla dvě čepice, velký nákrčník a má rozpletenou šálu.
Terezie Tománková o politice
Umíte skočit do řeči politikům, kteří vypadají, že se nikdy nezastaví. Vy jste velmi drsná žena.
Nejsem. Možná jsem trochu dynamická osobnost, ale snažím se být pořád ženou.
Letošní prezidentská kampaň byla velmi negativní. Kde na to berete nervy?
Děkuji za všechny kolegy, kteří se toho zúčastnili, a děkuji za vaše slova. Jsem ráda, že se nám to povedlo a je pravda, že ta kampaň byla negativní. Já počítala s tím, že bude hrozná. Vnitřně jsem byla nastavená tak, že bude ještě horší. Nevěděla jsem, jaké neznámé dosadit do toho vzorečku a co všechno se může stát. Myslela jsem, že to bude hrozné, bylo to hrozné. Přímá volba je, jaká je. Je emotivní, ostře sledovaná a lidé si do kandidátů projektují své osobní pocity, nálady a naděje. Rozděluje společnost. Zůstalo to, co zůstalo, a díky Bohu, že je to za námi.
Nebudu se vás ptát, koho jste volila, ale máte vůbec po tom všem chuť volit?
Čím dál menší. V této poslední přímé volbě jsem do poslední minuty váhala, jestli jít. Myslela jsem, že ani nepůjdu, protože je to volba osobnostní, takže jsem to v návaznosti na ty debaty ani nechtěla jít udělat. Moc jsem se o tom nechtěla bavit. Volali mi lidé, kteří se normálně o politiku vůbec nezajímají, a ptali se, koho volit. Řekla jsem, že to po mně nemohou chtít a ať jdou hezky volit. Je to naše právo, je dobře, že ho máme, a naložit s ním musíme podle svého uvážení. Ale neměla jsem vůbec ambici se o tom s někým bavit.
Pro vás to musí být hrozně těžké, když přijdete na nějakou párty.
Ano, všichni se chtějí bavit o politice. V období voleb je to samozřejmě znát. Já se těch rozhovorů občas domáhám doma, třeba se svým mužem nebo dcerou, protože mě zajímají jejich názory. A zajímají mě také názory maminky a mých příbuzných na Moravě, protože tam je také trochu jiné klima a lidé tam žijí jinak. Tak to zajímá mě. Ale když jsou volby, chtějí o tom mluvit všichni.
S Petrem Rychlým z Ordinace v růžové zahradě zase ženy probíraly své gynekologické problémy. Potom - co je lepší?
Záleží, jak s tím pan Rychlý naložil, jestli byl nakonec gynekolog - amatér, nebo ne. Já jsem také takový politolog - amatér. Lidé si o tom chtějí povídat, psát. Také na sociálních sítích dostávám spoustu reakcí. Někteří diváci mají problém a chtějí, abych ho reflektovala. To někdy jde, někdy ne, ale snažím se na všechno odpovídat.
Mají prezidentští kandidáti mediální trénink? A vy ho poznáte? Co všechno mohou díky tomu politici umět?
Vědí, jak odejít z otázky, která se jim nelíbí, jak otočit otázku, která se jim nelíbí, aby jim byla pohodlná, jak úplně opustit téma, jak rozhodit moderátora, jak rozhodit ostatní hosty. Měli by umět tohle všechno.
Uměli to letošní prezidentští kandidáti?
Samozřejmě. Jsem si stoprocentně jistá, že to umí.
Dělala jsem si na vás rešerši, ale říct to před vámi, to se stydím. Vy na to máte určitě celý tým.
Já si tohle všechno ráda dělám sama, protože když potom stojíte ve studiu, stejně se musíte spoléhat jen sama na sebe. Zjistila jsem, že jedině tak se můžu cítit sebevědomě a silně připravená. Kolegy mám, ale snažím se hodně spoléhat sama na sebe.
Děláte si sama rešerše, takže vy tomu všemu také rozumíte?
Neříkám, že tomu všemu rozumím, ale snažím se o to. Snažím se si to načíst a naposlouchat. Je toho hodně, protože mediální svět je zaplněný politikou, vznikla spousta politických pořadů, podcastů a já se to snažím usledovat.
Nemění se to ze dne na den?
Přesně tak.
Takže kolik času věnujete přípravě?
Hodně. Když jsem dnes jela hodinu autem za vámi, poslouchala jsem politické zpravodajství z předchozího dne nebo jiné podcasty. Možná mi z toho brzy úplně přeskočí, ale zatím se to snažím sledovat.
To je neskutečné!
To není neskutečné, je to moje práce, kterou jsem si vybrala, a proto ji dělám.
Sledovala jsem jeden váš rozhovor s Milošem Zemanem, kde nebyl právě milý. Na to konto jste od fanoušků dostala spoustu květin. Jak vám bylo?
Ten rozhovor vznikal v jisté době a kontextu. Byla to kauza Vrbětice, to téma nebylo panu prezidentovi vůbec příjemné a bylo to téma, které bylo velmi silné. Rozhovor vznikal ve velmi napjaté atmosféře. Půl hodiny před začátkem se jeho tým rozhodl, že součástí rozhovoru má být prezidentův projev, kde se chce vyjádřit k tomu, co se událo. Řekla jsem, že součástí rozhovoru nemůže být projev, protože to je jiný formát. Takže se narychlo zajišťovalo ještě natáčení projevu a myslím, že to pana prezidenta trochu naštvalo. Celé to vznikalo ve velmi divné atmosféře. Já v tu chvíli udělala to, co jsem mohla, s nejlepším vědomím a svědomím. Samozřejmě, že jsem to mohla udělat jinak a lépe. Jak se říká, po bitvě je každý generál.
Byla jste skvělá.
To nevím, ale ten rozhovor vznikl asi dvě minuty po prezidentově projevu, takže jsem neměla prostor se tím blíže zabývat a porovnávat fakta, která v něm řekl. Já ten náš rozhovor ještě neviděla. Já si nepustila ani tu prezidentskou debatu. Možná si to pustím, až budu stará a tuhle práci dělat nebudu. Zatím nemám náladu to vidět, protože mi to jen evokuje celý ten stres, který u toho byl.
Cesta Terezie Tománkové z Valašska do Prahy
Opusťme na chvíli politiku, protože vy jste holka z Valašska. Jak se taková holka dostane do Prahy k politikům?
Pocházím ze slovensko-českého pomezí, takže jsou tam rodiny hodně pomíchané. Když se mě přátelé ptali, které město mám nejblíž, odpovídala jsem Trenčín. Jak se stane, že přijdu do Prahy? Něco je dílem osudu, něco tvrdá práce a vůle.
Snila jste o tom, že budete novinářka?
Ne, já jsem v dětském věku chtěla být učitelka, protože moje babička a dědeček byli učitelé. Často jsem s babičkou chodila do školy, seděla v lavici, i když jsem ještě nemusela. Bavilo mě to a na učitelku jsem si hrála. Když jsem povyrostla, chtěla jsem na práva. Tam jsem se nedostala a na rok jsem odjela do Anglie, že si zlepším angličtinu. Když jsem se vrátila, maminka přinesla nějaké regionální noviny, kde byly inzeráty a hledali redaktory do regionálního zpravodajství. Řekla jsem si, že to zkusím. Dílem nějakého štěstí mě tam přijali, i když jsem neměla velké zkušenosti. Ta práce mě naprosto uchvátila. Začala jsem studovat žurnalistiku a zůstala u toho.
Vy jste velmi brzy došla do hlavních zpráv.
Nebylo to tak brzo, bylo to po narození Emy, takže mi bylo asi 28 let. Když jsem odcházela na mateřskou, dělala jsem politické zpravodajství jako reportérka. Jenže to je velmi časově náročné a přemýšlela jsem, jak se tam vrátím. Potom přišla nabídka, jestli nechci zkusit konkurz na moderátorku zpravodajství do hlavních zpráv. Když to vyšlo, měla jsem obavu, protože Ema byla maličká. Někdy to fungovalo lépe, někdy hůř. Člověk musí dělat kompromisy. Ale zvládli jsme to.
Terezie Tománková relaxuje u pletení a vaření
O vás je známo, že máte ráda vaření a pečení, u toho relaxujete.
Já vždycky ráda vařila.
Takže vy jste se vrátila z hlavních zpráv a uvařila jste svíčkovou?
Ano! A to mám dodneška, protože když se vrátím ze zpráv, tak nemůžu spát. Dodnes hrozně ráda vařím.
Vy jste začala i plést!
Ano, během pandemie covidu jsme s Emou začaly plést. Zažili jsme to asi všichni - nikam se nesmělo, nic se nesmělo, takže jsme vymýšlely různé aktivity a skončily jsme u pletení.
Takže když vás nějaký politik naštve...
...tak pletu! Je to ruční činnost, každé očko musí být přesně a mozek soustředíte na úplně jinou věc.
Kolik jste toho napletla teď během prezidentské kampaně?
Dvě čepice, jeden velký nákrčník a mám rozpletenou šálu.
Ještě, že to skončilo. To už by v obchodě neměli vlnu.
Já už se dokonce nabízím - nechce někdo něco uplést? Nikdo už nechce!
Takže teď máme klid, parlamentní volby budou až za tři roky.
Je to tak, teď máme osmnáct měsíců bez voleb, což je na české poměry unikátní doba. My máme pořád nějaké volby, takže politici mají pořád nějakou kampaň. Pořád něco slibují a vlastně nestíhají práci. Teď mají osmnáct měsíců klid, takže můžeme čekat hrozné věci.
Terezie Tománková o sedmnáctileté dceři
Jak se daří vaší dceři Emě? Už je z ní sedmnáctiletá slečna.
Má se dobře, žije svůj život oddělený od toho mého, takže není součástí mé profese - že by se někde chtěla prezentovat. Snažím se jí nezasahovat do života, když nechce. Má všechno před sebou a život si užívá se všemi radostmi i starostmi, co její věk přináší.
Jak se dívá na vaši profesi? Mluví vám do účesu nebo oblékání?
Umí říct svůj názor. Ema je můj příjemný kritik, beru si ji na nákupy, protože já nakupuji hrozně nerada. Ale když jdu s ní, jsem schopná si i něco koupit. To je radost. A kritická je vůči mně přiměřeně.
Co říkáte na její generaci?
Je jiná, než jsme byli my, ale mají to také těžké. Nemám ráda, když se říká, že mají všechno zadarmo, že jsou pořád jen na sociálních sítích. To není pravda. Jsou to mladší šikovní lidé, kteří mají nějaké plány. Vidím, že si jdou tvrdě za tím. Ema teď studovala v zahraničí, v Dánsku, takže má spoustu zahraničních přátel. Když jsem s těmi lidmi mluvila, mají všude stejné starosti. Záleží jim na vzdělání a řeší, kde budou bydlet a pracovat. Ema si teď našla nějakou brigádu, tak se snaží, jako jsme to dělali my. Jen mají jiné možnosti. Buďme za to rádi.
Terezie Tománková o přenášení práce do soukromí
Jak se člověk udrží, když vám během diskuze někdo lže do očí?
Mám velmi nepříjemný pocit vzadu na hlavě. Mojí povinností a prací je tu lež vyvracet a konfrontovat ji s fakty. Ne vždy se to podaří tak, jak bych si představovala. Zůstat nestranná a zároveň upozorňovat na tu lež. Není pravda, že novinář má v debatě jen posouvat slovo mezi hosty.
Potlačujete své ego během diskuzí, že?
Snažím se dát své ego úplně na stranu a snažit se pochopit. Vidím za těmi politiky také všechny lidi, které se snaží zastupovat.
Máte to i v osobním životě?
Já mám pocit, že si z práce přenáším do soukromí jen to špatné. Když se bavím se svým mužem a on nezná odpověď, automaticky ho podezírám, že mi to nechce říct. A hrozně mu tím lezu na nervy. Ve vztahu to není prospěšné.
Takže on si chvílemi připadá jako politik?
Přesně tak, proto se vůči tomu ohrazuje a občas jsem doma víc dynamická, než bych musela být.
Ale on má smůlu, vy jste v tom dobrá.
Já mu to také říkám, že věděl, s kým si začíná.
My herečky jsme zase přecitlivělé a hysterické.
To já jsem doma také, to jsme asi my, ženy.
Jako, že jste schopná se i pohádat?
No jasně. To je moje umění. Jsem hodně temperamentní a přímá. Když cítím, že tam je zdroj konfliktu, tak ho chci řešit hned. Jsem dynamická, ne moc diplomatická a chci to řešit hned - což také někdy moc nefunguje.
Terezie Tománková o svatbě a výchově dcery
Jste v tuto chvíli snoubenka.
Ano, to jsem.
Už několik let.
Proč nejsem manželka? Ona ta svatba už byla úplně připravená, se vším všudy, s vyrytými prstýnky nebo se šaty. A pak přišel covid. Prymula přišel a řekl, že svatby se ruší. Jenže ta pandemie byla strašně dlouhá, přišly jiné starosti a teď na to vlastně nemáme čas. Čas běží, máme se pořád rádi a ty šaty tam visí. Ani nevím, jestli je ještě pořád chci, nebo je někomu dám. Já opravdu nevím. Teď jsem zkoušela, jestli bychom ty prstýnky nemohli nosit, protože jsou opravdu moc hezké a je škoda, že jsou v šuplíku. Tak prý ne.
To ne, to musí být s obřadem. Budete se brát tady, nebo v zahraničí?
Já vůbec nevím. My máme zaplacenou zálohu na nějaké to místo, takže možná tam. Já nevím. Omlouvám se, že nedávám konkrétní odpovědi a vypadám hrozně neorganizovaně. Moje babička vždycky říkala: „Jenom si dejte pozor, abyste to nepřechodily, holky!" Já moc nevěděla, co to znamená, ale už to vím.
Emičce je sedmnáct, to byste se možná mohla stát i babičkou.
Myslím si, že ne. Může se stát cokoliv, to ano, ale asi to není na pořadu dne.
Nejste na to ještě připravená?
Ne.
Jaká si myslíte, že budete babička?
Budu vnoučata hrozně milovat, dávat jim cokoliv, budu s nimi chtít trávit veškerý čas. Budu otravná babička, která je bude chtít mít pořád u sebe. Budu plést, vařit a péct.
Máte zpětně pocit, že jste ve výchově udělala nějakou chybu a na vnoučatech si to budete chtít vynahradit?
Mám pocit, že jsem všechno dělala poctivě, ale samozřejmě, že člověk dělá chyby. Snažila jsem se Emě dávat veškerou lásku a přiměřeně ji rozmazlovat. My jsme část jejího dětství spolu byly samy, takže to na mě kladlo jiné nároky. Ale myslím, že jsem celkem obstála. Když vidím osobnost, kterou jsem přivedla na svět a částí jejího života provedla, tak si myslím, že se nemám za co stydět.
O čem ještě promluvila Terezie Tománková?
- Zda má svého oblíbeného politika
- Jestli z člověka vycítí nervozitu
- Zda ve zpravodajství stačí jen umět číst
- Co nás čeká s novou hlavou státu
- Proč by chtěla dělat rozhovor s Boženou Němcovou
Zdroj náhledové fotografie k článku: Lifee.cz/talk show Na kafeečko
Související články
