Pamětnice Štěpánka Jarůšková: Coby šestiletá skončila v internačním táboře se svastikou na hlavě. S bratry se setkala až po 20 letech

Po druhé světové válce se Štěpánka ze dne na den ocitla s mámou a sestrami Hanou a Hedvikou v internačním táboře pro Němce, kde jim hned po příjezdu oholili hlavy a namalovali na ně hákový kříž. Už jako velmi mladá tak na vlastní kůži okusila, co dokáže nenávist.

Mohlo by Vás zajímat:

Pohnutý osud Sofie Cakirpaloglu: V osmi letech ji odsunuli od rodiny z Řecka, v Československu ji čekal nucený sňatek

Otec Štěpánky Jarůškové sloužil ve wehrmachtu

Štěpánka Jarůšková se narodila 1. června 1938 v Olomouci. Otec Štefan byl Němec, matka Marie Češka. A právě národnostní rozdíly způsobovaly v tehdejším Československu napětí mezi lidmi. To ale malá Štěpánka nemohla tušit. Když jí bylo patnáct měsíců, otec narukoval do wehrmachtu a jeden ze tří bratrů, Jan, zase zamířil do luftwaffe. Sama si ale pamatuje jen bombardování na konci války, kdy ji při jednom náletu na poli zalehla maminka, aby ji ochránila.

Otce si vybavuje jen mlhavě, když se v uniformě vrátil domů a zanedlouho zase namířil na frontu. Cestou ho ale přepadli a postřelili partyzáni. Na následky zranění zemřel v květnu 1945, krátce před koncem války. Německo sice kapitulovalo, ale čistě německým a smíšeným rodinám začaly v Československu těžké časy.

Přestože byla Štěpánčina maminka Češka, musela na rukávu nosit žlutý pásek. Častokrát se tak setkávala s nadávkami a ústrky. „Šli proti ní třeba dva Češi a řekli: 'Ty sv*ně německá, jak si dovoluješ chodit po chodníku?' Žduchli ji a ona spadla na silnici. Ten život nebyl vůbec lehký,“ vzpomíná Štěpánka. Pro Němce tehdy platila podobná pravidla jako pro Židy za války.

Mohlo by Vás zajímat:

Lékař Paul Ort unikl spárům gestapa a později na radu otce emigroval: V Americe se stal úspěšným ortopedem

Hákový kříž na hlavě a internační tábor

Na to, jak se dostala do internačního tábora, si Štěpánka nevzpomíná, ale oholení hlavy a namalovaný hákový kříž už z paměti nevymaže. Hlídali je vesměs sovětští vojáci, kteří ženy leckdy znásilnili. Naštěstí tam byl jeden český strážný, který je na noc brával k sobě domů. Jeho manželka jim dala najíst a také se měly možnost vykoupat.

Po několika týdnech je z tábora propustili, domů ale musely jít pěšky. Do Olomouce to bylo okolo 100 kilometrů. A právě při zpáteční cestě narazily na sovětského vojáka, který přiložil Štěpánce bajonet na břicho a začal se smát. Kdyby ji maminka k sobě nepřitiskla, kdo ví, jak by to dopadlo. Seznámily se ale také s dobrými lidmi, kteří jim poskytli tolik potřebné jídlo.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Růžena Kamarádová: V komunistickém vězení žila po boku vražedkyň, neminula ji ani svěrací kazajka

S bratry se Štěpánka Jarůšková shledala až po 20 letech

Když se konečně dostaly do Olomouce, nečekalo je tam nic dobrého. Byt byl zapečetěný. Štěpánčina maminka se tak šla zeptat na národní výbor, co má dělat. Prosila alespoň o peřinu... Úředník ji ale odbyl, že má nárok jen na jeden pokoj a děti ať přikryje novinami. Zase přežily jen díky pomoci dobrých lidí a angažovanosti Hedviky, která si našla práci a rodinu finančně podporovala.

Ani Štěpánčini bratři na tom nebyli lépe. Jana coby německého letce věznili na Pankráci. Na svobodu se dostal jen díky vojákovi, který ho pustil, když zjistil, že mluví česky. Dokonce mu dal nějaké peníze, takže se dostal do západního Německa. Další bratr Ervin také nějakou dobu pobýval v internačním táboře, pak ho pustili za rodinou. Poslední z bratrů Ludvík si našel Němku, se kterou měl dítě. Musel se tak podrobit nucenému odsunu.

Štěpánka si po měšťance našla práci u soustruhu v Moravských železárnách, později přešla do zemědělství. Tam se seznámila s Janem Hudáčkem. Nejprve se jim narodilo dítě, pak se konala svatba. Jan se dal na dráhu profesionálního vojáka, Štěpánka zakotvila ve skladu Potravin Olomouc, kde pracovala dalších třicet let. Díky výjezdní doložce se mohla v roce 1968 setkat s Janem i Ludvíkem. Na cestě ji doprovázel Ervin. Bylo to shledání po neuvěřitelných dvaceti letech.

Mohlo by Vás zajímat:

Odsun sovětských vojsk z Československa: Ivan šel konečně domů, ale moc se mu nechtělo. Připadal si u nás jako v Americe

Poslední léta života Štěpánky Jarůškové

Do západního Německa se pak dostal i Štěpánčin syn Mirek. Nosil dlouhé vlasy a rebeloval proti režimu. V roce 1979, aniž by něco tušila, emigroval s kamarády přes Maďarsko do Rakouska, kde skončil v uprchlickém táboře. Jakmile jí poslal první pohled, musela s každým dalším na policii.

Díky jednomu ze strýců se pak Mirek dostal do Německa, kde se z něj stal zručný řemeslník. Štěpánka na západ jezdila pravidelně, takže se mohla vídat i se synem. Manžel Jan zemřel tři roky po revoluci. Štěpánka se podruhé vdala, i tentokrát ale svého muže přežila.

Dnes považuje své dětství za životní etapu, v níž jí spousta lidí ublížila, ale také pomohla. Odsun obyvatel německé národnosti považuje za nespravedlivý. Podle jejího názoru ho odnesla spousta nevinných lidí. Nezasloužily si to hlavně děti, které trpěly nejvíc.

Mohlo by Vás zajímat:

Pamětnice Helena Pražáková: Nacismus dal vyniknout charakterovému póvlu