Patricie (37): Babička mě nutila, abych mámě odpustila, ale já to nedokážu. Když jsem byla malá, odložila mě jako balík na poště

Mé dětství bylo docela šťastné, alespoň do chvíle, než nás táta opustil kvůli jiné ženě. Máma to psychicky nezvládla. Začala pít a přestala se o mě starat. Bylo mi teprve osm, ještě jsem všemu úplně nerozuměla, a i když dnes celou situaci chápu, mám jí za zlé, jak ji tenkrát vyřešila.

Mohlo by Vás zajímat:

Václav (62): Chtěl jsem své milované ženě udělat radost a poslal ji do lázní. Vrátila se s šokujícím rozhodnutím

Máma mě nechala čekat na poště

Jednoho dne se máma rozhodla, že už nechce žádné starosti. Sbalila mi batoh s pár věcmi a klidným hlasem řekla: „Zajdeme ještě na poštu pro doporučený dopis a pak tě odvezu k babičce.“

Když jsme dorazily na poštu, najednou se zarazila. „Zapomněla jsem občanku,“ řekla a odběhla s tím, že mám chvilku počkat. Čekala jsem až do zavíračky. Už se nevrátila. Tehdy mě odvezli k babičce a mámu jsem od té doby neviděla. Uplynulo přes dvacet let.

Mohlo by Vás zajímat:

Vilma (35): Rekonstruovali jsme starý byt. Za vanou jsme našli kazetu, která obsahovala děsivé záběry

O mámě jsme s babičkou dlouho mlčely

Babička se mě tenkrát ujala a dodnes ji považuji za svou mámu. I když vím, že jí není. Starala se o mě, oblékala mě a dala mi možnost studovat školu, o které jsem vždycky snila. O mámě jsme téměř nemluvily. I ona na ni byla naštvaná, i když to nikdy neřekla nahlas.

Jednoho dne ale přišla se zprávou, která mě zaskočila. „Volala mi tvoje máma. Chce tě vidět.“ Chvíli jsem mlčela, ale věděla jsem, kam tím babička míří. „Páťo, nechceš jí dát šanci?“ zkusila to na mě opatrně. „Babi, já ji nechci vidět. Nepotřebuji ji.“ Věděla jsem, že ačkoliv je babička na mámu naštvaná, odpustila by jí bez zaváhání. Já to ale nedokázala.

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (31): Tchyně si myslí, že ví lépe než já, jak mám vychovávat dítě. Zahrnuje mě svými radami, ale já už na ně kašlu

Chtěla, abych mámě dala druhou šanci

Vždy, když jsem prožívala nějakou šťastnou událost, například svou vlastní svatbu, přišla babička s návrhem, že bychom měli pozvat i moji mámu. Já jsem však byla proti a babička to musela respektovat, i když bylo vidět, že se jí to nelíbí.

„Páťo, jednou budeš mít děti. Kdo ti pak pomůže?“ zkoušela to na mě znovu prosebným tónem.
„Babi, já si poradím,“ odpověděla jsem jí rozhodně, vtiskla jí pusu na tvář a dodala: „Ty jsi moje, nikdo jiný.“ Snažila jsem se ji tím uklidnit.

Když jsem ale čekala syna, začala na mě tlačit čím dál víc. „Aspoň se s ní setkej,“ přemlouvala mě stále naléhavěji.

Mohlo by Vás zajímat:

Tamara (28): Můj partner žije ve virtuálním světě. Ten reálný ho vůbec nezajímá a nevšímá si ani mě

Dodnes nedokážu mámě odpustit

Jednoho dne mi přišla zpráva, že babička zemřela. Celou dobu přede mnou tajila svou vážnou nemoc. Tolik mě to zasáhlo, že jsem měla pocit, že se z toho nikdy nevzpamatuji.

Na pohřbu jsem se nakonec setkala se svou matkou. Věděla jsem, že by si to babička přála, ale nedokázala jsem jí odpustit. Snažila se mi všechno vysvětlit, ale já jako matka jsem nikdy nedokázala pochopit, jak mě mohla nechat bezbrannou čekat na poště a pak mě opustit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Linda (24): Shodila jsem blond hřívu a mám pocit, že jsem neviditelná. Na fajn muže musely zabrat jiné přednosti