Petr (31): Rodiče a budoucí tchán s tchyní mě tlačili nejen do svatby, ale uspořádali mi také rozlučku se svobodou

S Kateřinou jsme spolu chodili dva roky, než jsme se rozhodli žít pod jednou střechou. Nikam jsme nespěchali. Každý by měl žít podle svého a nikomu jinému by to nemělo vadit. Jenže realita je obvykle trochu jiná.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (38): Na nátlak rodičů jsem se oženil a založil rodinu. Lásku jsem ale nakonec našel někde jinde

Rodiče na nás neustále tlačili

Naši rodiče si rozuměli tak dobře, že si z toho lidé kolem nás dělali legraci. Prý by se místo nás měli vzít oni. Od chvíle, kdy se seznámili, neuplynul jediný víkend bez společného setkání. Naše mámy byly neustále na telefonu a tátové buď kutili něco v garáži, nebo spolu rybařili. Bylo to až neuvěřitelné.

Problémem bylo jen to, že se neustále vyptávali na svatbu. „Lepší holku než Kateřinu nenajdeš. Je výjimečná. Dospěj konečně a chovej se jako zodpovědný muž,“ domlouval mi táta.

Tlak ze všech stran postupně narůstal. Asi osm měsíců poté, co jsem se nastěhoval ke Kateřině, mě máma při jedné rodinné návštěvě obzvlášť tvrdě tlačila ke zdi. V jednu chvíli jsem to už nevydržel a vyhrkl: „Dobře, vezmu si ji.“

Ukázalo se, že naši rodiče už všechno naplánovali. Měli předběžný termín, rozpočet, dokonce i představu o detailech. Jediné, co mi zbývalo, bylo požádat Kateřinu o ruku. Dokonce naplánovali tajnou zásnubní oslavu.

„A co když řekne ne?“ zeptal jsem se budoucí tchyně s obavami.

„Neboj se, všechno bude v pořádku,“ ujistila mě s naprostým klidem.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (32): Měl bych se ženit, ale váhám. Moje minulost se ozvala v ten nejméně vhodný okamžik

Všechno to naplánovali

O týden později nás Kateřinini rodiče pozvali na společnou večeři. Nebyli jsme tam jenom my. Dorazili i dva naši nejlepší přátelé. „Co tady dělají?“ zeptala se mě překvapeně Kateřina.

Zkusil jsem si něco vymyslet, ale rychle jsem se do toho začal zamotávat. Máma naštěstí zachránila situaci a zavolala Kateřinu do kuchyně, aby jí pomohla.

Když máma podávala dezert a kávu, zachytil jsem její významný pohled. Nenápadné kývnutí mi signalizovalo, že je čas jednat. Vymluvil jsem se, že musím něco zkontrolovat u auta, a vytratil se do garáže. Tam na mě čekal oblek, který mi rodiče dali minulý týden, a malá krabička s prstýnkem. Táta mi finančně pomohl a koupil opravdu drahý prstýnek.

Po chvíli jsem se vrátil ke stolu. Naši přátelé, kteří byli do plánu zasvěceni, dokázali Kateřinu zabavit, takže jsem se mohl nenápadně postavit za její záda. Ve chvíli, kdy se otočila, jsem si klekl na jedno koleno a oficiálně ji požádal o ruku.

Místností se ozvaly výkřiky radosti, které ji prakticky donutily říct ano. V tu chvíli mi došlo, že jí rodina vlastně nenechala žádný prostor pro vlastní rozhodnutí. Měla právo odmítnout, třeba proto, že jí vyhovoval náš současný život. Ale když Kateřina souhlasila, všichni si s úlevou oddechli. Včetně mě.

Když jsme popíjeli kávu a víno a debatovali o svatbě, Kateřinu napadlo uspořádat rozlučku se svobodou. Upřímně řečeno, moc nadšený jsem nebyl, hlavně kvůli penězům.

„Je to přece jen jednou za život,“ namítla s mírně uraženým výrazem.

Všichni ten nápad podpořili a její rodiče se nad ním doslova rozplývali. Zavázali se, že pokryjí veškeré náklady. Neměl jsem důvod dál protestovat, a tak jsme společně určili termíny našich večírků.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (34): Chtěl jsem se oženit, protože moje přítelkyně otěhotněla. Vysmála se mi, prý jsem staromódní

Rozlučka se svobodou

Na rozlučku se svobodou jsem pozval spoustu kamarádů a rozjela se dobrá zábava. Když odbila půlnoc, náhle někdo zazvonil. Chtěl jsem se podívat, kdo to je, ale kamarádi mě zastavili a posadili na židli uprostřed pokoje.

Pak, s jistou námahou, přinesli velký, elegantně zabalený balík s mašlí. Bylo mi jasné, co by mohlo být uvnitř. Rozlučka se svobodou, velká krabice... nedalo se neuhodnout. Kamarádi začali jeden po druhém nenápadně odcházet.

Když jsem balík otevřel, vyskočila z něj spoře oděná žena a začala tančit. Musím přiznat, že to mělo něco do sebe. Dokonce mě to částečně vytrhlo z alkoholového opojení. Ale jak představení pokračovalo, uvědomil jsem si, že mě vlastně nezajímá žádný „pokračující program“. To zkrátka nebylo nic pro mě. Nechal jsem ale tanec doběhnout do konce... přece jen jsem muž.

Než představení skončilo, ve dveřích objevila Kateřina. Striptérku okamžitě vystrkala na chodbu a mě zasypala proudem nadávek. Oznámila, že svatba se ruší, a odešla...

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (29): Svatba mé sestry byla jako pohřeb. Je mi líto, že se vdala z donucení rodičů

Spadl mi kámen ze srdce

Alkohol ze mě okamžitě vyprchal. A když mi došlo, co právě řekla, jako by mi ze srdce spadl obrovský balvan. Konečně jsem mohl volně přemýšlet o všech pochybnostech, které mě pronásledovaly, ale snažil jsem se je potlačit. Proč bych měl plnit sny někoho jiného? Záleželo vůbec někomu na tom, co chci já?

Celá situace vznikla kvůli tomu, že se naši rodiče spřátelili. Ale to já bych musel žít v tom manželství, ne oni.

Občas přemýšlím, jak by to dopadlo, kdyby na nás rodiče tolik netlačili. Možná by dnes Kateřina čekala dítě a plánovali bychom svatbu. Nebo bychom spolu dál žili bez prstýnků. Jenže realita byla jiná. Brzy jsme si uvědomili, že se k sobě nehodíme. Rozešli jsme, abychom si zbytečně neubližovali.

Dnes mám skvělý vztah se ženou, kterou miluju. Už jen představa svatby s ní mě naplňuje radostí. Mezi mými a jejími rodiči není žádné velké přátelství, ale to mě ani trochu netrápí...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Matylda (54): Dcera mě zesměšnila. Zaplatila jsem přes sto tisíc za její svatbu, ale ona ji zrušila

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.