
Radanu vždycky přitahovali exotičtí muži snědší pleti. Jenže jak se říká, jiný kraj, jiný mrav. Když potkala charismatického cizince, propadla jeho kouzlu a věřila, že našla osudovou lásku. Pak ale zjistila, že není jediná žena ve městě, která mu uvěřila.
Hned po maturitě jsem se rozhodla vydat do světa. Chtěla jsem nejen poznávat nové kultury, ale také se naučit skutečně dobře tančit. Živila jsem se jako lektorka salsy a bachaty, což mi otevřelo dveře k nezapomenutelným zážitkům. S tanečníky v jakékoliv zemi je vždycky určité pokušení, latinská hudba k tomu zkrátka svádí sama o sobě.
Zamilovala jsem se do krásného cizince
Tancovala jsem v každém koutě světa a naplno si užívala život. Díky všem těm zkušenostem jsem se nakonec rozhodla vrátit do Čech a založit si vlastní taneční školu. Jenže mé plány narušil Alejandro, vysoký, snědý a s těmi nejkrásnějšími hnědýma očima, jaké jsem kdy viděla.
Potkali jsme se v Itálii. Pocházel z Kuby a tvrdil, že se nikdy v životě tak nezamiloval jako teď. Chtěla jsem otevřít školu, a tak se mi vlastně hodilo, že chtěl odjet se mnou do mé země. Byl neskutečně pozorný a stále mě prosil, abychom měli dítě. Nejprve jsem váhala, ale nakonec jsem si řekla proč vlastně ne?
Došlo mi, že v jeho životě nebudu jediná žena
Po několika měsících se opravdu zadařilo. Čekali jsme chlapce, já rozjížděla taneční školu a zdálo se, že všechno klape tak, jak má. Až do chvíle, kdy za mnou začaly chodit klientky s nenápadnými otázkami. „Máš s Alejandrem něco?“ ptaly se opatrně.
„No samozřejmě, čekáme spolu dítě,“ smála jsem se a pohladila si rostoucí bříško. Jenže jejich pohledy mi brzy došly. Nebyla v nich radost, ale spíš lítost.
Zpočátku jsem tomu nepřikládala velkou váhu, ale zprávy o Alejandrově nevěře ke mně začaly přicházet samy. Po narození syna se situace ještě zhoršila. Můj čokoládový princ najednou nechtěl trávit čas s vlastním dítětem. Odpovědnost ho děsila. Všechno odkládal, nic neřešil, až když už bylo pozdě.
Nakonec zbaběle utekl
Jednoho dne přišel s tím, že je sám ještě dítě a nechce vychovávat další. Prostě odešel. Pak se ale zase vrátil, tvrdil, že bez nás nemůže žít. Mluvili jsme spolu španělsky a náš syn tomu špatně rozuměl. Jednou mě malý Alejandro chytil za ruku a prosebně řekl: „Maminko, nepouštěj tatínka k nám. Já ho nepotřebuju. Mám tebe.“
Tehdy mi došlo, že můj syn je pro mě vším. A možná právě tam se zrodila myšlenka dostat jeho otce definitivně pryč z našich životů. Alejandro měl podíl v mé taneční škole, ale se vším zacházel lehkovážně. Nasekal si dluhy a jednoho dne nám domů dorazily dva rozsudky o výživném pro dvě další děti. Měla jsem toho dost.
Nebyla jsem s ním vdaná, takže rozchod proběhl celkem hladce. O výživné jsme se sice zdlouhavě přetahovali, ale nakonec jsem od něj nedostala vůbec nic. Malému Alejandru juniorovi je dnes šest let a po našem městě mu oficiálně běhá dalších pět sourozenců. A jeho otec? Ten svůj problém vyřešil po svém – utekl zpět na Kubu.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.