Roman (26): Zamiloval jsem se do dívky, která měla ráda hřbitovy. Netušil jsem, že jeden se brzy stane jejím domovem

Alice (18) mě na první pohled uhranula, byl jsem do ní blázen a zažil s ní ten nejpodivnější vztah. Randili jsme především na hřbitovech, jenže pak se vydala na onen svět. Chodím ji navštěvovat a slyším její smích.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (25): Můj partner toužil po tom, abych změnila vizáž. Ukázalo se, že mám vypadat jako jeho mrtvá manželka

Na hřbitově jsem se seznámil s krásnou dívkou

O svátcích jsem nic nestíhal, a tak jsem vyrazil navštívit babiččin hrob až po Novém roce. Cestou jsem koupil její oblíbené tulipány a nezapomněl ani na svíčky. Hřbitov zel prázdnotou a na hrobech byly ještě zbytky sváteční výzdoby. Vtom jsem zahlédl dívku se zrzavými kudrnami, usmívala se.

Chvíli jsem ji pozoroval, něco mě na ní fascinovalo. Fotila si břečťanem porostlé sochy a po očku mě sledovala, pak mi zamávala. Okamžitě jsem zrudl, ale pak se přemohl a vyšel jí v ústrety. Jmenovala se Alice, nabídla mi čaj z termosky. Ukázala mi skicák, na hřbitov chodila často kreslit nebo fotit.

Zeptal jsem se, zda bych ji mohl příště doprovodit. Stalo se z toho pravidlo a my dva několik týdnů obcházeli hroby v různých koutech města. Zamiloval jsem se do Alice až po uši, její morbidní humor mě fascinoval. Poprvé jsme se políbili za soumraku přímo u jednoho hrobu. Po focení a povídání jsme chodili obvykle do vyhřáté kavárny.

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (25): Měla jsem vidění o matčině kamarádce. V tu dobu už byla mrtvá

Nikdy nemluvila o budoucnosti

Občas jsem zkoušel nadhodit téma budoucnosti. Co chce Alice studovat nebo kam by chtěla jet o prázdninách. Ona ale zarytě tvrdila, že nikdy nic neplánuje. Neplánovala tedy ani naše budoucí schůzky. Dohodli jsme se vždy ten den. Pak se mi najednou několik dní neozvala a já dostal strach.

Myslel jsem si, že jsem ji přestal bavit. Byla to bohémka s uměleckou duší a já jen obyčejný kluk, který jí neměl moc co nabídnout. Copak ke mně nic necítila? Neuvěřitelně mi chyběla, to jediné jsem věděl jistě. Bloumal jsem po našich oblíbených místech a hledal Alici. Poslouchal jsem její oblíbenou hudbu a tiše trpěl.

Neměl jsem na ni kromě telefonu žádný kontakt, ale pak mě napadlo spojit se s ní přes školu. Dali mi kontakt na její rodiče a pak už mě čekala ta nejděsivější zpráva v mém dosavadním životě. Alice nedávno zemřela a mně se zhroutil svět. Celou dobu věděla o vážné nemoci, kterou trpěla. Její konec mohl přijít prakticky kdykoliv.

Mohlo by Vás zajímat:

Naďa (22): Nikdy mi nevadilo, že náš dům leží vedle hřbitova. Dokud nás nezačal navštěvovat jeden zemřelý

Myslím, že je tu stále se mnou

Už pár dní chodím kolem hrobů a přehrávám si všechny naše rozhovory. Vzpomínám si na její smích a přísahal bych, že ho občas slyším. U jednoho náhrobního kamene jsem našel zmačkaný papír se skicou.

Byl jsem na ní já, ihned jsem se poznal. Alice mě zachytila v kabátě, který jsem si koupil až po jejím smrti a měl jsem ho ten den na sobě. Nedává to smysl, ale napadá mě jediná věc. Možná Alice dělá pořád to, co ji nejvíc bavilo. Přestože už je na "druhém břehu" a nemůžu ji spatřit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (18): Ráda chodím na hřbitov rozmlouvat s mrtvými. Mám pocit, že mi rozumí lépe než živí lidé