Rút (22): Šaty po mrtvé kamarádce mi ukázaly, co se jí honilo hlavou těsně před smrtí. Skončila jsem u psycholožky

Když moje kamarádka Klára (21) spáchala sebevraždu, bylo mi hrozně. Na pohřbu všichni plakali, a tak jsem nemohla odmítnout tašku od její maminky. Chtěla mi dát po Klárce nějaké šaty. Jenže kvůli těm šatům teď trpím nočními můrami.

Mohlo by Vás zajímat:

Marián (28): Myslel jsem, že mě mrtvá teta navštívila jen ve snu. To, co jsem ráno našel v posteli, mě ale vyvedlo z omylu

Kamarádka léta trpěla depresemi

S Klárou jsem se kamarádila od střední školy. Hned na začátku školního roku jsem si všimla, že je jiná než ostatní, a připadala mi děsně cool. Začaly jsme se přátelit a já si uvědomila, že její záliba v pochmurných tématech není jen jistým smyslem pro humor. Svěřila se mi, že mívá panické záchvaty i deprese.

Po prázdninách se vrátila jako vyměněná, začala totiž brát léky poté, co se sesypala na letním táboře. Nevím proč, ale neměla jsem o ni strach. Byla silná a já si říkala, že to všechno zvládne. Ve svém věku jsem se se smrtí ještě nesetkala, všichni moji prarodiče zatím žijí.

Klárčin stav se zhoršoval, občas léky nebrala a hned se to projevilo. Snažila jsem se stát při ní, jak jen to šlo. Je ale pravda, že s jinými kamarádkami byla větší legrace a méně problémů. Možná jsem se mohla snažit víc. Po maturitě jsme se s Klárou vídaly dál, ale to už na tom byla většinou zle a často mluvila o smrti. Přirovnávala svůj život k tomu, že ji někoho honí po schodech, až nemůže popadnout dech.

Mohlo by Vás zajímat:

Sandra (54): Mrtvá maminka mi pomohla dostat se z obtížné situace. Její hlas mi možná zachránil život

Kamarádka spáchala sebevraždu

Když mi zavolala její máti, stáhlo se mi hrdlo. Hned jsem to věděla. Pohřeb byl temný, plný dusné atmosféry a žalu, nikdy jsem nic tak smutného nezažila. Klářina maminka mi vnutila tašku - prý to nemůže mít doma a třeba by mi Klárka ráda dala svoje šaty. Chtěla jsem je cestou domů vyhodit, ale nedokázala jsem to.

Zároveň pro mě bylo divné nosit věci po kamarádce, přestože ji mám stále moc ráda. Trpím ale i výčitkami, že jsem jí nebyla dostatečně nablízku. Večer jsem si šaty oblékla a podívala se na sebe do zrcadla. Vtom mi začalo pískat v uších a kůže po těle mě pálila a svědila, jako bych měla alergii.

Musela jsem ze sebe šaty doslova servat. Po dlouhé sprše jsem usínala v posteli a každou chvíli mě probouzela noční můra. Zdálo se mi, že mě někdo honí po schodech až někam hodně vysoko. Tam už nebylo kam utéct, jedině skočit dolů ze střechy. Tak, jak to udělala Klára.

Mohlo by Vás zajímat:

Uršula (25): Měla jsem vidění o matčině kamarádce. V tu dobu už byla mrtvá

Skončila jsem se svými stavy u psycholožky

Vsugerovala jsem si, že budu mít také deprese. Třeba mi je kamarádka omylem předala skrz ty šaty. Vím, že je to bláznivé, ale noční můry mě stále děsily. Sledovala jsem bedlivě svůj psychický stav a můj strach sílil. Nechtěla jsem zažít to, co ona, a tak jsem raději rovnou zašla k psycholožce. Ta mě uklidnila.

Nemám prý deprese, ale potřebuji se se smrtí kamarádky vyrovnat, prožívám smutek. To je prý zcela normální a může přijít i noční můra, zmatek nebo pocit prázdnoty. Šaty jsem přesto rituálně spálila a popel rozsypala na našem oblíbeném místě, kde jsme se s Klárkou vídaly.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Marie (35): V noci u mě zazvonila babička a sdělila mi pravdu o mém otci. Ráno jsem zjistila, že tou dobou už byla mrtvá