Simona (51): Můj podřízený mě pomlouvá u vedení. Musím se kvůli němu potupně obhajovat

Nastoupila jsem před patnácti lety jako vedoucí spedice do jedné nadnárodní firmy. Vedu tým deseti lidí. Je to smíšený kolektiv a všichni jsme v obdobném věku. U svých podřízených jsem si získala přirozenou autoritu.

Mohlo by Vás zajímat:

Milada (37): Kolegyně v jednom kuse mluví o nemocech nebo je u lékaře. Já pak za ni musím dohánět práci

Při každém setkání jsem z něho měla divný pocit

Vycházíme spolu dobře. Nikoliv výborně, jelikož cítím jistý odstup z jejich strany, ale celou dobu jsem to přikládala jejich pracovnímu postavení. Na poradách nejsou ke mně z jejich strany žádné výtky. A hovoří za mě i výsledky. Něco mezi námi nicméně stálo a já to nedokázala identifikovat. Těžkou hlavu jsem si z toho ale nedělala. Kamarádit jsem s nimi nechtěla a ohledně práce to fungovalo.

Můj podřízený speditér Kamil letos oslavil 63. narozeniny. Při každém setkání jsem z něj měla divný pocit. Evokoval mi hada. Doslechla jsem se, že mě pomlouvá mezi kolegy. Nedokázal vymyslet nic směšnějšího, než že jsem hloupá. Přitom si ke mně všichni chodí pro radu jako k odborníkovi.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (42): V práci se mi dvořil o generaci starší muž. Byl tak neodbytný, že jsem na něj musela povolat manžela

Pomluvy vládnou světu, i naší firmě

Kamil zaostával ve schopnostech a vědomostech. Všichni to vnímali. Všichni jsme se mu snažili pomoci a já sama mu věnovala mnoho času, abych mu zvýšila kvalifikaci. Bohužel marně. Kamil měl své limity a přechod na nový počítačový systém nezvládl. Ale vedením byl hájený. Když jsem na poradách naznačovala Kamilovu počítačovou negramotnost, bylo mi řečeno, ať ho nechám žít a počkám na jeho odchod do starobního důchodu.

Jak jsem se později dozvěděla, bravurně zvládal pomlouvat i jinde. Byla jsem pozvána k řediteli firmy, abych mu vysvětlila změny v pracovní náplni spedice. Po hodinovém monologu byl ředitel s vysvětlením spokojený. Poté se na mě zadíval a zeptal se mě: „Proč mám pocit, že s vámi není váš nadřízený spokojený?“ Zaskočil mě: „Nechápu o čem mluvíte. Mám od nadřízeného jen kladnou odezvu na svou práci. Pokud máte jiné informace, můžete ho prosím zavolat, abychom to zde probrali?" Ředitel tento krok udělat nechtěl.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (34): Šéfová se mnou zachází jako s hadrem. Ví, že jsem svobodná matka dvou dětí a potřebuji práci

Musela jsem se obhajovat na nejvyšších místech

Nechala jsem si své emoce uležet do druhého dne. Rozhodla jsem se, že budu konfrontovat svého nadřízeného. A dobře jsem udělala. Po chvilce váhání mi řekl, že asi cítím, že celé roky je mezi námi propast. Potvrdila jsem mu to. Nadřízený mi stroze prozradil, že za ním chodí Kamil a opakovaně ho varuje před tím, že chodím k řediteli firmy a dělám vše pro to, abych povýšila a získala jeho místo.

Musela jsem zavřít oči a zhluboka se nadechnout. Jsem odborník ve své profesi. Neznám pracovní náplň svého nadřízeného a nikdy jsem neřekla, že bych chtěla jeho pozici. Ani mě to nenapadlo. Byla to sprostá lež. Ujistila jsem nadřízeného o své loajalitě a dále řekla: „Je mi líto, že jsme si nedokázali promluvit dřív. Hodnotíte mě neobjektivně a váš názor je zkreslený absurdní pomluvou od člověka, který už tady vzhledem ke svým profesním nedostatkům nemá co dělat.“ Pak jsem seděla v kanceláři a přemýšlela, zda není čas na změnu. Dotklo se mě, že můj nadřízený mě hodnotí naprosto neprofesionálně. Nikoliv na základě mých výsledků, ale pomluv.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Vanesa (35): Taktně jsme kolegovi v kanceláři naznačili, že smrdí. Odveta na sebe nenechala dlouho čekat