
Stela si odjakživa přála dvojčata. Nezáleželo jí na tom, jestli to budou holky nebo kluci, hlavně že bude mít dvě děti najednou. Její přání se nakonec splnilo. Jenže, jak už to v životě bývá, nic není dokonalé...
Už na střední škole jsem kamarádkám tvrdila, že jednou budu mít dvojčata. Smály se mi. Ale mně se to po vysoké opravdu povedlo. Hned napoprvé jsem otěhotněla a čekala jsem dva kluky. Byla jsem tak nadšená, že jsem během pár let nashromáždila krásnou výbavičku a hromadu stejného oblečení. Všechno sladěné, dvakrát, do poslední čepičky.
Už odmala ukazovali, jací doopravdy jsou
Hned po porodu jsem všem s hrdostí říkala, jaké mám štěstí, že jsem přivedla na svět dvojčátka. „Budou to kamarádi a budou se chránit,“ tvrdila jsem. Byla jsem tak pyšná, jak krásně mi to vyšlo. Jenže osud měl jiné plány a doslova se mi vysmál. Moji maličcí synové David a Denis byli jako den a noc. Nebo spíš jako nebe a peklo.
David byl neskutečně hodný. Téměř neplakal, dokázal se rozesmát kvůli každé maličkosti a měl v sobě něhu, která chytala za srdce. Denis byl jeho pravý opak. Vzteklý, tvrdohlavý, odmítal cokoli udělat po dobrém a na pískovišti budil spíš respekt než sympatie. O vzájemné ochraně nemohla být řeč, Denis byl k Davidovi tak tvrdý, že se s ním bráška nechtěl ani bavit.
Ve škole jeden zářil, zatímco druhý sotva prolezl
Ve škole byl jeden premiant a druhý záškolák, kterého jsem jen stěží držela nad vodou, aby vůbec procházel. Denis byl skutečný postrach. Lepil se na pochybné kamarády a měl mizerný prospěch. Domů mi ho pravidelně přiváděla policie. Byla jsem z něj na pokraji zoufalství.
David mi to naopak vynahrazoval. Nosil vyznamenání a pomáhal, kde jen mohl. Můj manžel ale nad Denisem zlomil hůl. Nechtěl už dál řešit problémy vlastního syna. A tak to došlo až k rozvodu.
Kvůli problémům s Denisem jsem přišla o manželství
David mi tehdy pomáhal se stěhováním i zařizováním nového života. V té době už jsem ani netušila, kde se Denis potuluje. Dlouhé měsíce o sobě nedal vědět. Až mi ho po třech měsících znovu přivezla policie. Už byl téměř dospělý.
Nadávala jsem mu: „Vždyť tě jednou zavřou. Nebojíš se toho?“ Podíval se na mě pohledem, který mě málem probodl.
„Co je ti do toho? Co je ti do mě?“ odsekl drze. A tehdy mi došlo, že mi ho vzal život. Že syn, kterého jsem tolik milovala, už není ten samý.
Synové mě stále překvapují
Když odmaturovali, byla jsem pyšná. Aspoň že to oba zvládli. Jenže situace po škole byla ještě horší než v době, kdy byli teenageři.
Denise zavřeli na pět let za vloupání do obchodního centra. A můj milovaný David mi tehdy řekl něco, co jsem nečekala. Přiznal se, že ho nepřitahují ženy. Rozplakala jsem se. Objal mě a řekl: „Mami, chytil mě život jinak, ale já tě budu vždycky chránit.“ Učí děti s handicapem a je neskutečně laskavý člověk. O Denisovi však nechce ani slyšet.
A já si někdy říkám, jestli ta moje dvojčátka byla opravdu taková výhra, jak jsem si kdysi myslela.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.