Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Truchlení se může projevovat různými způsoby. Když paní Valerie přišla o manžela, byla to pro ni velká rána, ale snažila se s tím vyrovnat. Její syn se s truchlením vypořádal nezvyklým způsobem. Upnul se na Valerii a pečoval o ni až moc.
Ztráta manžela pro mě byla velkou ránou. Jako kdyby někdo náhle přesekl větev, na které jsem seděla většinu svého života. Netušila jsem ale, že můj syn to nese hůř, než je ochotný přiznat.
Už to přehání
Můj syn Honza byl vždy starostlivý, ale v poslední době jeho péče začala být až dusivá. Na jednu stranu oceňuji, že se o mě zajímá, ale na druhou stranu mám pocit, jako bych byla zavřená v kleci. Každý můj odchod z domu provází nekonečná série otázek.
„Jdu na kafe s kamarádkami. Vrátím se za dvě hodiny...“ řekla jsem mu nedávno.
„Mami, jsi si jistá, že se cítíš dobře? Možná bys raději měla zůstat doma,“ odpověděl a já měla pocit, že mi jeho slova svazují nohy neviditelnými řetězy. Začala jsem uvažovat, kdy jsem ztratila kontrolu nad vlastním životem. Frustrace ve mně narůstala jako balón.
Jednoho dne Honza připravoval v kuchyni jídlo. Tehdy jsem se rozhodla, že je čas promluvit si. „Honzo, jde o ty situace, kdy chci někam jít,“ začala jsem klidně. „Někdy mám pocit, že mě spíš kontroluješ, než podporuješ...“
„Mami, já se jen o tebe bojím,“ odpověděl a pozorně se na mě zadíval. „Chci, abys byla v bezpečí.“
„Rozumím, ale je to obyčejné setkání s přáteli. Potřebuji taky trochu času pro sebe,“ řekla jsem.
Tvářil se rozpačitě, jako by stále nechápal, v čem je problém. „Vím, ale co kdyby se ti něco stalo? Nikdy bych si to neodpustil,“ dodal po chvíli.
Chci být samostatná
Druhý den jsem se rozhodla, že s ním musím mluvit otevřeněji. Po snídani jsem se zeptala, proč nechce, abych chodila ven.
„Mami, není to tak, že bych nechtěl... Prostě mám o tebe starost.“
„To já bych se měla bát o tebe, ne ty o mě!“ přerušila jsem ho a konečně jsem řekla to, co jsem cítila už dlouho.
V očích se mu na chvíli objevil údiv. V tu chvíli pochopil, že z této situace nevybruslí tak snadno. „Mami, já jen nechci, abys byla sama...“ vykoktal, ale já věděla, že to není celá pravda.
„Musíš pochopit, že potřebuju chvíli pro sebe. Chci být nezávislá a samostatná. Jsem dospělá žena...“ řekla jsem rázně.
Syn těžce nesl ztrátu otce
O pár dní později jsem pracovala v zahradě. Honza si asi myslel, že jsem daleko a neslyším. Díky tomu jsem náhodou zaslechla jeho telefonát s kamarádem. Pořádně mě to šokovalo.
„Musel jsem skončit v práci, protože máma potřebuje, aby se o ni někdo staral. Sama to nezvládá,“ vykládal do telefonu a já cítila, jak mi na chvíli přestalo bít srdce. Zůstala jsem stát na místě a snažila se zpracovat to, co jsem právě slyšela. Můj syn se vzdal vlastního života kvůli mně? Nemohla jsem dovolit, aby v tom pokračoval. Vždyť je to nesmysl.
„Je pravda, že jsi skončil v práci kvůli mně?“ zeptala jsem se přímo.
„Mami, není to tak jednoduché...“
„Musíš pochopit, že já tvou péči nepotřebuji,“ přerušila jsem ho. „To spíš ty potřebuješ mě, viď?“ řekla jsem jemně. Ticho, které následovalo po mých slovech, bylo tíživé. Došlo mi, že jeho chování bylo způsobem, jak se vyrovnat se ztrátou otce. Byl zmatený a vyděšený, a já si toho doteď nevšimla...
Musí mít svůj život
„Honzo, musíme si promluvit o tom, co bude dál...“ nadhodila jsem. Podíval se na mě nejistě. „Musím žít svůj život a ty ten svůj. Jen tak můžeme být oba šťastní,“ řekla jsem a upřela na něj pohled.
Jeho tvář se s každou vteřinou měnila, překvapení se mísilo s obavami. „Ale mami, já jsem jen nechtěl, abys byla sama...“ řekl tiše.
„Já vím, ale musíš pochopit, že si oba musíme najít svou cestu,“ řekla jsem důrazně.
„Budu se snažit, mami. Chci, abys byla šťastná...“ zašeptal.
V tu chvíli jsem věděla, že jsme na správné cestě. Možná to nebude snadné, ale byl to začátek. Cítila jsem úlevu, ale také smutek. Přišla jsem o manžela, Honza o tátu. Pro nikoho z nás to není lehké. Ale musíme žít dál. Honza potřebuje čas, aby pochopil, že na sebe nemusí brát tíhu zodpovědnosti za můj život...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
