
Vladimír žije deset let v dvojdomku. Se sousedem nikdy žádný problém neměl. Dokonce dlouho trpělivě snášel jeho hlučnou rekonstrukci. Soused se mu ale dost nehezky odvděčil...
Před deseti lety jsem po rozvodu koupil menší dům. Jedná se o dvojdomek. Se sousedem Mirkem jsem od prvního dne vycházel na pohodu.
Roky v míru jsem bral jako samozřejmost
Mirek pracuje někde v kanceláři. Občas jsem měl pocit, že se nade mě povyšoval. Já jsem obyčejný dělník a pracuju rukama. Ale nad tuto drobnost jsem se povznesl a vycházel se sousedem i s jeho divnou manželkou dobře. Za celých deset let jsem sousedovu manželku viděl snad pětkrát. Paní je v domácnosti a vůbec nevychází z domu.
V létě, když jsou otevřená okna, je slyšet, že má puštěnou televizi. Ale na zahradu prakticky nevychází. A když ji vidím, jede autobusem z města s plnými taškami a po příchodu se opět zavře doma. Soused mi vysvětlil, že je to holka z paneláku a ráda leží na gauči. Víc jsem se o jejich manželství nezajímal.
Poslední dva roky ve znamení hluku
Občas jsem se se sousedem pobavil přes plot, párkrát jsme spolu dali pivko. Ale jsme oba z jiného světa a moc témat k hovoru jsme neměli. Navíc já jako rozvedený jsem žil trochu jinak než soused v dlouhodobém vztahu. Před dvěma lety začal soused rekonstruovat dům. Postupně ve všech místnostech mění elektrické rozvody, odpady, rekonstruuje koupelnu a já nevím co ještě. Už to dělá neskutečně dlouho, převážně o víkendech a večerech.
Já dělám v těžkém provozu. V práci si užiju hluku, prachu a zápachu. Nebudu tvrdit, že mě už dva roky neleze na nervy, že nemám doma klid. Ale snažil jsem se být tolerantní. Na spaní o víkendu si beru špunty do uší, protože vím, že v neděli začne v osm drnčet sbíječka. Nebo když mám nějakou kamarádku s výhodami, rád u ní přespím. Zkrátka jsem se přizpůsobil a byl chápavý.
Oslava kulatin spustila lavinu nenávisti
Před třemi týdny jsem oslavil kulaté narozeniny. Byla to jízda. Pozval jsem asi patnáct kamarádů. Pilo se, jedlo, hrála hlasitá hudba a v jedenáct večer, přesně v čas mého narození, jsme odpálili pár rachejtlí. Chvíli po tom na nás zvonila policie. Soused ji na nás zavolal, jelikož od desáté večerní je noční klid a my ho rušili. Policie naštěstí situaci vyřešila domluvou a odjeli.
Souseda i s manželkou jsem na oslavu zval, ale odmítli. Věděli, že slavím padesáté narozeniny, a tak mohli předpokládat, že na oslavě nebudeme v tichosti hrát šachy u šálku čaje. Takže jsem očekával trochu tolerance z jeho strany. Ale ve tři ráno přijela policie znovu. Musel jsem slíbit, že oslavu ukončím a bude ticho. Druhý den jsem naběhl na souseda. V osm hodin se u něj doma zase začalo bourat.
„Sousede, tak to ne. Jak ty na mě, tak já na tebe. Voláš na mě policii kvůli jedné oslavě? Dobrá, tak ty budeš dodržovat vyhlášku a v neděli bude klid,“ rázně jsem mu sdělil svůj požadavek. Soused mi argumentoval, že už zedníkovi zaplatil a že bourat musí. Nezajímalo mě to a vymohl jsem si, že se ten den nedělalo. A budu důsledný. Soused prudil kvůli jedné oslavě a já dva roky dělal tolerantního vola. A to skončilo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.