Aleš (29): Tchyně měla přijít na pár dní, ale zůstala nastálo. Kdybych to býval věděl, zavřel bych jí dveře před nosem

Než se k nám nastěhovala tchyně, byl náš život téměř idylický. Náš dům na okraji města byl malou oázou klidu a harmonie. Po práci jsme si užívali tiché večery, daleko od ruchu velkoměsta. Jasně, občas se objevily drobné neshody, ale to se dalo zvládnout. Když mi moje manželka Jana oznámila, že k nám kvůli rekonstrukci bytu na pár dní přijede její máma, neměl jsem proti tomu nic.

Mohlo by Vás zajímat:

Terezie (43): Tchyně si začala plnit sny neuvěřitelným způsobem. Život celé naší rodiny převrátila naruby

Tchyně přijela na pár dní

Svou tchyni jsem měl rád, ale jen v malých dávkách. Už druhý den mi bylo jasné, že její pobyt možná nebude tak krátký, jak nám slíbila. Začalo to nevinnými poznámkami a drobnými úpravami v některých pokojích. A pak se začala chovat jako doma.

Bez ptaní přemisťovala věci. V kuchyni komentovala snad všechno. Neustále kritizovala Janino vaření. A mezi řádky mi naznačovala, že bych se o svou manželku měl víc starat. Byly to drobnosti, ale každá další kapka podlamovala mou trpělivost. Zdálo se mi také, že tady něco nehraje. Co když to není jen krátká návštěva, jak tvrdila Jana? Každým dnem jsem si byl jistější, že tchyně se u nás hodlá usadit natrvalo.

„Kdy se tvoje máma vrací domů?“ zeptal jsem se manželky a snažil jsem se znít co nejklidněji.

Neuniklo mi, že zaváhala. „Brzy, vážně... Ale je to trochu komplikované,“ řekla nejistě, jako by sama nevěděla, co mi vlastně má říct.

Mohlo by Vás zajímat:

Nina (28): Tchyně s tchánem nám koupili drahou výbavičku pro miminko. Teď se chovají, jako by jim malý patřil

Tchyně je samé překvapení

Uběhl měsíc a já ztrácel nervy. Jednoho dne jsem přišel z práce domů a tchyně seděla v mém oblíbeném křesle. Sledovala nějakou telenovelu a televize hrála na plné pecky. Zapadl jsem do kuchyně, kde moje manželka něco vařila. „Miláčku, musíme si vážně promluvit. Tvoje máma u nás bude napořád?“ zeptal jsem se, ale už mi moc nešlo zachovat klid.

„Je to jen dočasné, vážně,“ řekla potichu a vyhýbala se mému pohledu.

Neměl jsem jinou možnost. Musel jsem si to vyříkat přímo s tchyní. „Tak jak to jde s rekonstrukcí bytu? Kdy se vrátíte domů?“ zeptal jsem se co nejzdvořileji. Stálo mě to spoustu přemáháni, ale snad jsem to zvládl.

„Alešku, víš... možná by bylo fajn, kdyby mi někdo pomohl s prodejem bytu,“ odpověděla jakoby mimochodem. „Tady se mi bydlí líp.“

Došlo mi, že tenhle dům už není můj. Všechno nasvědčovalo tomu, že tchyně se u nás usadila natrvalo. A já netušil, jak jí to zarazit.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (46): Tchyně ignoruje moje pravidla. Učím dceru šetřit, ale ona jí dává peníze a plní každé její přání

Měl jsem toho plné zuby

Jednoho večera jsem to už nevydržel. Emocí bylo tolik, že jsem prostě musel manželce všechno říct na rovinu. „Takhle to dál nejde! Tvoje máma ovládla náš dům i naše životy. Ty to nevidíš?“ vyjel jsem na ni, když se vrátila z práce.

„Aleši, je to moje máma... Nemůžeme ji jen tak vyhodit!“ bránila se.

„Tohle je náš domov! Už ani nevím, kde mám svoje věci. To není normální!“ hájil jsem se zoufale.

V tu chvíli vešla do pokoje tchyně. „Takže jsem tu nechtěná?“ zvolala teatrálně a předstírala, že má slzy na krajíčku.

Připadal jsem si jako v pasti. Jana se na mě podívala vyčítavě a já si uvědomil, že se postavila na stranu své matky. Neviděl jsem žádné východisko. Začal jsem vážně přemýšlet nad tím, že to budu muset vzdát já sám...

Mohlo by Vás zajímat:

Andrea (31): Tchyně si myslí, že ví lépe než já, jak mám vychovávat dítě. Zahrnuje mě svými radami, ale já už na ně kašlu

Chtěl jsem se odstěhovat

Situace byla neúnosná. Začal jsem zvažovat radikální řešení. Možná bych se měl vystěhovat já. Prohlížel jsem si nabídky pronájmů a doufal jsem, že najdu místo, kde konečně budu mít klid.

„Aleši, neblázni,“ snažila se mě přemluvit manželka, když jsem se zmínil o svých plánech.

„Ty nevidíš, jak moc se náš život změnil?“ odpověděl jsem naštvaně.

Mezitím tchyně opravdu ovládla celou naši domácnost. Rozhodovala za nás. Přestavovala nábytek, měnila záclony, plánovala nákupy, aniž by se s námi radila.

Po další hádce už jsem toho měl opravdu dost. Začal jsem balit kufry. Netušil jsem, kam půjdu, ale věděl jsem, že musím pryč. Byl jsem unavený, frustrovaný a připravený na změnu. I kdyby to znamenalo začít znovu a sám...

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzka (34): Tchyně mě stále porovnává s první manželkou svého syna. Není jednoduché žít v jejím stínu

Tchyně vyhrála

Pamatuju si ten moment, kdy jsem stál u dveří s kufry v ruce. Srdce mi bušilo, hlavou se mi honily různé myšlenky.

Jana na mě koukala jako opařená. „Co to děláš?“ zeptala se šokovaně.

„Už to nedávám. Náš život už není náš...“

„Ale vždyť... to je jen dočasné,“ zkusila ještě namítat, i když jsme oba věděli, že to není pravda.

Pak se objevila tchyně. Její reakce mě nepřekvapila, spíš utvrdila v tom, že jsem se rozhodl správně. „Asi jsi prostě nebyl připravený na manželství,“ pronesla jedovatě.

Zabolelo mě to. Otočil jsem se a odešel. Dům, který pro mě býval útočištěm, byl najednou jen pastí. Našel jsem si malý podnájem, daleko od toho chaosu a manipulace.

Večer jsem seděl v křesle se skleničkou vína v ruce a přemýšlel, co bude dál. Netušil jsem, jak se věci vyvinou, ale konečně jsem měl klid, po kterém jsem tolik toužil. Usmíříme se s Janou? Odejde někdy tchyně z našeho domu? To vážně netuším...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

David (30): Tchyně se u nás zabydlela až moc. Každou chvíli zve kamarádky na grilování

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.