
Sousedské vztahy mohou někdy ovlivnit náš život víc, než bychom čekali. Kamča se ocitla v situaci, kterou by si ani ve snu nepředstavila. Začalo to jako drobná záhada, kde nakonec odhalila nečekanou pravdu.
S Alešem jsme spolu byli více než dvacet let. Byl pozorný a ke každé příležitosti mi nosil květiny, k svátku, narozeninám, na MDŽ nebo jen tak, aby mi udělal radost. Byl skvělý manžel, ale jedna věc mě vždycky mrzela a možná jsem se s ní dodnes nesmířila. Nikdy nechtěl děti. Vždycky říkal, že svět ani lidi v něm nejsou úplně v pořádku.
Přesvědčila jsem samu sebe, že dítě nechci
Asi po dvou letech manželství jsem zatoužila po dítěti, ale můj manžel se tomu bránil. Tvrdil, že nechce přivést potomka do této zkažené doby. „Co když vypukne válka? Podívej se na zprávy, co se všude děje,“ říkával. Jindy zase tvrdil, že na dítě je velký sobec. Nechtěl se omezovat, chtěl si užívat život naplno. Ačkoli se mi snažil splnit každé přání, tohle bylo něco, na co jsem ho nikdy nemohla přesvědčit.
Dokonce jsem uvažovala o tom, že ho opustím, ale chyběla mi odvaha. Nakonec jsem samu sebe přesvědčila, že dítě vlastně nepotřebuji. Místo toho jsem si vytvořila své dítě v podnikání v podobě květinářství.
Mávla jsem rukou nad prvním varovným signálem
Jednou jsme s Alešem odjeli na dovolenou a užívali si ji tak, jako snad nikdy předtím. Každý večer jsme se bavili, měli kolem sebe spoustu přátel a vraceli se plní zážitků. V letadle mě chytil za ruku a v polospánku zamumlal: „Vím, že jsi chtěla dítě, ale já jsem zkažený.“ Pak usnul. Mě tím ale úplně probral. Hlavou se mi začaly honit otázky. „Co tím myslel?“
Po návratu domů jsem se ho na to chtěla zeptat, ale on tvrdil, že si nic nepamatuje. Možná to byl jen nesmyslný sen, uklidňovala jsem se. A tak jsme dál žili svůj spokojený život až do chvíle, kdy se do panelového domu naproti nám nastěhoval nový soused Petr.
Nový soused si odnesl manželovy pantofle
Jednoho pátečního večera jsem vyrazila s kamarádkami na párty a domů se vrátila v dobré náladě, zatímco kluci si užívali svou pánskou zábavu. Jakmile jsem vešla do chodby, překvapeně jsem spatřila Petra, jak bere Alešovy pantofle od našich dveří. Začala jsem se smát: „K čemu je potřebuješ?“ Jenže on se nesmál. Naopak, tvářil se podrážděně, skoro až rozzlobeně.
Dozvěděla jsem se velmi šokující pravdu
Nijak jsem tomu nevěnovala pozornost, dokud jsem nenašla Aleše ve stejně zvláštní náladě. „Co se stalo?“ vyzvídala jsem. „Ale nic, Petr je prostě víc na kluky než já,“ pronesl s nadsázkou. Zarazila jsem se. „Petr je na kluky?“ Aleš se na mě podíval s mírně pobaveným výrazem. „Ano. Ty jsi to nepoznala?“ Kývla jsem, že ne.
„Popravdě… já tak trochu taky,“ dodal po krátké odmlce. Zůstala jsem stát jako opařená. „Prosím?“ „Mám s Petrem poměr. Ale pořád se mi líbí i ženy.“
Nemohla jsem popadnout dech. Beze slova jsem se otočila, šla do kuchyně a nalila si panáka vodky. Po tomto zjištění jsem Aleše opustila. Modlím se, aby moje šance mít dítě ještě nebyla pryč. Ženská intuice mě na něco varovala celou dobu, ale já ji ignorovala. A teď toho sakra lituju.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.