Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Romana už půl roku pořádně nespí. Má velké trápení s dcerou, kterou postupně ztrácí. Od chvíle, kdy se zamilovala do staršího muže a odstěhovala se s ním daleko od domova, se všechno změnilo. Je přesvědčená, že za tím stojí manipulace a kontrola jejího nového přítele. Romana neví, jak zasáhnou, když se dcera brání a tvrdí, že je všechno v pořádku.
Karolíně už je dvacet a je to naše jediné dítě. Jako jedináčka jsem ji také trochu rozmazlila, ale zároveň jsem se snažila, aby byla samostatná, dokázala se postavit na vlastní nohy a ve světě se neztratila. Že to přijde tak brzy, a nakonec se tolik vzdálíme, mě samozřejmě nenapadlo. Jsem z toho dost špatná. Její nový život totiž není svobodný tak, jak by měl být...
Nikdy jsem jí nic nezakazovala
S Kájou jsme vždy měly hezký vztah. Nehrála jsem si na přísnou matku, spíš na parťačku. Důvěřovala jsem jí a ona se mi často svěřovala. Řešily jsme spolu školu, první lásky i trápení v dospívání. Jenže všechno se změnilo, když se v jejím životě objevil ON. Už to nebyl žádný vyjukaný kluk, ale o šest let starší muž.
Prý je velmi charismatický, vtipný a má to v hlavě srovnané. Karolína doufala, že si ho zamilujeme stejně jako ona. Jenže mně od prvního okamžiku neseděl. Přišel mi strašně falešný. A bylo vidět, jak si užívá, že sbalil mladou kočku, která ho obdivuje. Mám na lidi čuch a ve většině případů se mé podezření potvrdí. Jsem přesvědčená, že ani v tomto případě se nemýlím...
„Mami, nesuď ho, když ho neznáš,“ řekla mi tenkrát dcera, když jsem se opatrně ptala, co vlastně dělá a proč se pořád stěhuje z místa na místo. Manžel mě dokonce seřval, že jsem zaujatá a přehnaně podezíravá a že dceři kazím radost. Jenže já tušila své...
Najednou nám zmizela ze života
A pak to přišlo – dcera nám oznámila, že se k němu stěhuje. Daleko, přes půl republiky. Prý si tam Jakub našel skvělé pracovní místo. Vůbec jsem z toho neměla radost, ale můj názor najednou nic neznamenal.
„Je to moje rozhodnutí. A myslím, že mi do něj nemáte co mluvit,“ řekla Karolína chladně. A mě to velmi ranilo. Odjela a postupně se mi začala ztrácet.
Když zavolám já, dá mi většinou najevo, že zrovna není vhodný okamžik. Tak vyčkávám, až se ozve sama. Tak jednou za týden zavolá. Pochopila jsem, že je to jen ve chvíli, kdy jde z práce a je sama. Nikdy za přítomnosti Jakuba. Vůbec ji nepoznávám. Žádné nadšené vyprávění, svěřování se jako dřív. Jen krátké telefonáty, ve kterých tvrdí, že je vše v pořádku. Jenže v hlase má smutek a trápení. Poznám to, jsem přeci její máma.
Její slova mě šokovala
Když jsem se jí jednou zeptala, jestli k nám nechtějí přijet na návštěvu, odpověděla: „Víš, Jakub o to moc nestojí. A nechce, abych byla v kontaktu s lidmi z minulosti.“ V tu chvíli mi zatrnulo.
„Proboha, vždyť jsme tvoji rodiče, to ti zakazovat nemůže,“ vyhrkla jsem, ale ona jen smířlivě řekla: „Já vím, mami. Ale já jsem s ním fakt šťastná a chceme začít nový život. Určitě něco vymyslíme, abychom se někdy viděly.“ Jenže mě její slova úplně vyděsila. Jako by mi někdo kradl dceru. Copak nemá vlastní rozum a nechá se od něj takto manipulovat?
Vydala jsem se za ní
Nikomu jsem nic neřekla, ani manželovi. Koupila jsem si lístek na vlak a vyrazila za dcerou. Nevěděla jsem, co přesně čekat, ale musela jsem ji vidět. Počkala jsem na ni před její kanceláří.
Když mě uviděla, byla strašně překvapená. A já mnohem víc. Skoro jsem ji totiž nepoznala. Pohublá, kruhy pod očima, bez energie. Pak jsme se šly projít do parku a na lavičce si asi hodinu povídaly. Doufala jsem, že se mi konečně svěří. V objetí se mi na chvíli rozplakala, ale pak rychle otřela oči a nasadila masku klidu.
„Mami, netrap se. Vážně je všechno v pořádku, jen mám teď trochu stresu. A málo spím,“ snažila se mě uklidnit. „Jakub je hodný a pozorný a je mi s ním opravdu dobře.“ Ale já poznala, jak je to neupřímné. Jak lže mně i sama sobě. Viděla jsem, že uvnitř trpí.
Cítím bezmoc
Po návratu domů jsem se složila. Manžel mi řekl, že jsem zbytečně hysterická a hned vidím nejčernější scénáře. Kdyby bylo něco špatně, dcera by to určitě řekla. Ale já vím, že to není tak jednoduché. A mám o ni vážně strach. Nejspíš nemá dost odvahy, aby od něj odešla. Jsem zoufalá, když vím, že mé jediné dítě trpí. A nedokážu jí pomoct.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
