Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Trenér Martin Košťál vstupuje 5. března na televizní obrazovky v novém pořadu TV Nova, Extrémní proměny, kde bude provázet procesem hubnutí 13 obézních Čechů. V talkshow LifeeTalk zavzpomínal na natáčení a prozradil, jaké jsou nejčastější výmluvy obézních lidí, nebo jak začít se sportem tak, abychom opravdu úspěšně hubnuli. Co ho nejvíce šokovalo a kdy musel na soutěžící křičet?
Trenér Martin Košťál (43) nás bude od 5. března provázet novým televizním pořadem Extrémní proměny, kde se 13 obézních Čechů vydá na dlouhou cestu za lepším tělem, ale také životem. V talkshow LifeeTalk promluvil o tom, jak zblízka vypadá svět obézních lidí a co ho překvapilo. „Co jsem já jako muž nevěděl? Že ve velkých velikostech se nevyrábí hezké věci,“ podělil se Martin o perličku z natáčení.
„Holčina přišla s tím, že zhubla, a konečně si mohla koupit něco na sebe. „Tak proč sis to nekoupila předtím?“ „To nevyrábí!“ A to jsou ty první krůčky, první odměny – vejde se do kalhot, které naposledy nosila na střední škole, předkloní se, ujde delší vzdálenost…“ popisuje trenér maličkosti, které obézním lidem mohou zásadně změnit život.
13 obézních Čechů v pořadu Extrémní proměny
Martine, jaká je nálada vašeho pořadu? Máme se bát, nebo nás bude motivovat ke sportu?
Nebojte se. Jestli tam něco je, tak je to spousta ponaučení. Je to dvanáct silných příběhů, které člověka dokážou opravdu oslovit. Nezapomněl bych zmínit slovo motivace. Věřím, že spoustu lidí mohou Extrémní proměny motivovat: „Když to dokázali oni, tak proč ne já.“
Říkáte dvanáct příběhů, ale já jsem se dočetla, že jich je třináct.
Máme dvanáct dílů a jeden z účastníků jsou dva – pár.
Všem se povedlo pořad dokončit? Nebo někdo skončil dřív?
Každý měl výkyvy. Je to dlouhý, celoroční projekt. Divák uvidí v televizi 90 minut. Nemůžu vám prozradit, jak to celé dopadlo, ale vždycky to má šťastný konec. Ne každý končí odjezdem do západu slunce, ale není to jen o čísle na váze nebo o centimetrech v pase. I díly, které nebyly takové, jak by se je člověk představoval, nakonec dopadly dobře.
Pochopila jsem, že účastníci jsou odtrženi od svých blízkých, nemají ani telefon. Jak moc je pro ně tento faktor důležitý?
Oni jsou bez telefonu, televize a bez rádia jen první tři týdny. Hned po tom překvapení, kdy se dozví, že jsem je vybral do Extrémních proměn, tak jsme se na tři týdny odebrali na Boot Camp do Karlových Varů, a tam opravdu zůstali bez kontaktu se svými blízkými. Možná se to tak jeví i divákům, že je to něco až moc tvrdého, drsného, ale je to potřeba.
Potřebuji, aby každý z nich začal u sebe a začal přemýšlet, co se vlastně stalo, co v životě udělal špatně – které kroky, která rozhodnutí – že ho to dohnalo až k obezitě a do Extrémních proměn. Určitě to nebylo jednoduché třeba pro rodiče malých dětí a byli jsme domluvení, že kdyby se doma něco stalo, tak se to okamžitě dozví. Ale zajímavé je, že po třech týdnech si to všichni strašně chválili. Nemluvím o kontaktu s rodinou, ale digitální detox se všem strašně líbil.
Martin Košťál zakřičí, když někdo lže a podvádí
Má pořad nějakou zahraniční licenci? Nebo inspiroval jste se vy sám nějakým zahraničním formátem?
Je to zahraniční licence, z Ameriky, Extreme makeover – Weight loss edition. Moderoval to Chris Paul a na pár záběrů, jak to dělal, jsem se podíval.
Jste hodný, nebo zlý? Jste takový Zdeněk Pohlreich hubnutí?
Nemyslím si, že jsem takový. Spíše pozitivně motivuji. Ale musel jsem si zakřičet, protože mi extrémně vadí, když někdo lže a podvádí.
Tahle situace nastala?
Také. A to ve mně bouchnou saze.
Jak je to se stravou? Musejí jíst striktně zdravě, nebo mají přístup k nějakým pochutinám?
Oni dostanou nutriční plán. Součástí našeho týmu nejsem jen já jako trenér, ale je tam i nutriční terapeut nebo psycholožka, která má také velice důležitou roli. Mají jídelníčky připravené na míru a přesně vědí, co mají dělat.
Může tam proběhnout také nějaká plastická operace?
Ano. Je pravda, že o to účastníci hodně bojují. Když jdou z extrémní váhy, tak převisy kůže jsou opravdu velké a není nic příjemného s tím žít. Je to nejen věcí estetiky, ale také zdraví. Po devíti měsících, pokud se zadaří, tak jdou na operaci převislé kůže. Za prvé je to potřeba, za druhé to není hezký pohled, a ženy samozřejmě bojují také o modelaci prsou. Pro někoho je to dost velká motivace.
Takže to mají za odměnu?
Neberu to tak, že za odměnu, spíše je to součást celého procesu, která je potřeba. Ve finále má stejně hlavní rozhodnutí plastický chirurg, který rozhodne o tom, zda účastník je, nebo není vhodným kandidátem.
Česko je na tom s obezitou hůř než USA
Vím, že jste jako mladý odjel na praxi do USA, takže máte vhled na celou problematiku i ze zámoří. Jak jsou na tom s obezitou v Americe? Možná, že my to vidíme až moc černě?Ano, vidíme to hodně zkresleně, Amerika je obrovská, žije tam přes 300 milionů lidí, proto ani nejde hodit je do jednoho pytle. Shodou okolností jsem chvilku byl v New Yorku a potom delší dobu na Floridě. A jak se traduje, že jsou Američané tlustí, tak na Floridě to rozhodně neplatí. Tam funguje kult těla a je vidět, že na sobě lidé makají. Na pláži stráví spoustu času do půli těla, takže o sebe dbají.
Máte pocit, že by nás víc motivovalo, kdybychom v Česku měli pláže?
Možná ano. Cokoliv bude Čechy motivovat, aby něco začali dělat, bude dobře. Češi na tom výsledkově nejsou vůbec dobře.
Takže tloustneme. Na kolikátém jsme místě?
Je to rozdělené do věkových kategorií, ale vždycky atakujeme horní příčky napříč věkovým spektrem.
Čím to je? Máme jiný vztah k jídlu než ostatní státy?
Samozřejmě, že je to o jídle. Česká kuchyně není nejzdravější a nejsme přímořský stát, abychom do jídelníčku například více zapojili ryby a více zeleniny. Na druhou stranu, nemůžeme se na to vymlouvat, protože na pultech obchodů máme všechno, co mají ostatní. Jsou státy, které jsou obéznější než my – k těm nejobéznějším patří ostrovní státy jako například Palau nebo Havaj, které po tisíciletí žily jen ze zeleniny a ryb. Najednou tam přišel fast food.
Výmluvy obézních lidí jsou stále stejné, říká Martin Košťál
Jaké nejčastější výmluvy slýcháte od obézních lidí?
Ono je to pořád to samé dokola – těžké kosti, štítná žláza, genetika...
Zkoušeli to na vás i v Extrémních proměnách?
Když se nedařilo, tak ano. Ale myslím to v dobrém. Oni si moc dobře uvědomovali, kde jsou, o co bojují, a že tam mohou změnit nejen svůj život, ale mění se i jejich prostředí, nejbližší, rodina, kamarádi. Opravdu to má přesah.
Můžete říct nějaká konkrétní kila? Kolik dokázali shodit?
Sto kilo. Byl to muž. To je jeden člověk.
Jaké emoce to ve vás vyvolávalo?
Těžko se to popisuje. Extrémní proměny jsou nádherný projekt, který se v podtitulu jmenuje Druhá šance na život, a to bych opravdu podtrhnul. Lidé se dostávají z životních situací, které jsou nesmírně náročné. Někteří účastníci vlastně ani nevěděli, proč jsou na světě, neznali smysl života, a řešili to jídlem. Všechny negativní věci zajídali. Extrémní proměny jim otevřely dveře do nového života. Je to hodně silné a syrové.
Obezita je tedy komplex více faktorů.
Ano. Obezita je multifaktoriální problém. Bývá to problém na více frontách, které se musí řešit.
Odhalili jsme během natáčení také nějakou nemoc?
Naštěstí ne. Účastníci také procházejí lékařským vyšetřením, protože s obezitou se pojí spousta nemocí a já jako trenér potřebuji mít jistotu, že jsou pro ně Proměny bezpečné.
Obézní může sportovat i obyčejnou chůzí, radí Košťál
Jak vlastně začít cvičit, pokud máme obezitu? Asi nepůjdeme ze dne na den do fitka a nebudeme cvičit aerobik.
To je jasné. Už během toho Boot Campu jsme účastníky vlastně rozhýbávali. Oni nebyli zvyklí na pohyb a s tou obrovskou váhou je to těžké. Vím, že je to bolelo, ale přes to všechno to zvládli. Ale není to jen o pohybu, ale o celém životním stylu – učit lidi správně jíst, jak jíst, proč je důležitý spánek nebo pitný režim. Těch věcí je opravdu hodně.
Jak tedy začít?
Najděte si něco, co vás baví. A je to jedno, jaký je to pohyb. Začněte lehce a přidávejte si. Nemusí to být zrovna trénink, nemusíte jít na hodinu dvakrát týdně na aerobik. Mnohem víc pro sebe uděláte, když přidáte do svého života běžný pohyb – zaparkovat dál od domu, vystoupit o zastávku nebo o dvě dříve.
Takže obyčejná chůze.
Ano, to je strašně důležité. A k tomu samozřejmě jídelníček, který na to navazuje. Jídlo dělá až 80 % výsledku. Vy nepřetrénujete lednici, to nejde, musíte to mít nastavené na obou stranách. Nebo na třech, ještě se spánkem.
Můžeme se k obezitě dostat nějakým dietním omylem, který dodržujeme?
Může to tak být, diet je neskutečně moc, a naši účastníci prošli mnoha dietami. Oni to mají zmáknuté víc než já. Ale vždycky tam samozřejmě byla nějaká chyba, a proto se dopracovali k obezitě – prošli si dietou, něco zhubli a zpátky nabrali. Někteří se takhle vyjedli až do obřích rozměrů. Takže: být v tom důsledný. Najít si v té záplavě informací to důležité a jednoduché. Musí to být blbuvzdorné. Je to cesta, proces.
Chovají se nějak jinak obézní muži a ženy?
Myslím, že ne, není tam velký rozdíl. Oni si z toho dokážou dělat legraci, sami ze sebe, což je super. Neříkám, že všichni.
Jsou obézní lidé i lítostiví?
Ano. Co jsem já jako muž nevěděl? Že ve velkých velikostech se nevyrábí hezké věci. Holčina přišla s tím, že zhubla, a konečně si mohla koupit něco na sebe. „Tak proč sis to nekoupila předtím?“ „To nevyrábí!“ A to jsou ty první krůčky, první odměny – vejde se do kalhot, které naposledy nosila na střední škole, předkloní se, ujde delší vzdálenost… baví mě, jak jim tyhle malé věci dělají obrovskou radost. Je krásné to zblízka sledovat.
Rychlé nebo pomalé hubnutí upozorní na podvod
V jednom americkém formátu se společně s obezitou řešila také anorexie. Natrefili jste také vy na tohle téma?
Ne, ale někde jsem to slyšel. Jedna holčina, účastnice, hubnula strašně rychle. Ale to není možné, i já bych si toho všimnul, protože vím, jak mají nastavené tréninky a jaký mají výdej, kolik mají týdně hubnout - já to přesně vidím. Ale funguje to také obráceně – vidím, jaký mají bazální metabolismus a výdej, jak mají nastavené jídelníčky, takže není možné, aby ten člověk nehubnul. Myslím, že se to tenkrát odhalilo velmi rychle. Ona chodila zvracet.
To je šokující.
Ano. A je to přesně o tom – nedodržovala to, co měla. Měla to narýsované, blbuvzdorné, a prostě to nedodržovala.
Který příběh z vašich Proměn byl pro vás nejvíc šokující?
Každý je úplně jiný a takhle byli vybraní záměrně, aby se s nimi divák ztotožnil. Na všechny vzpomínám rád, byla to krásná cesta a doufám, že si to užili stejně jako já. Těžko jeden vybírat, to bych někoho upozadil, a to nechci.
Život Martina Košťála po natáčení Extrémních proměn
Jaký bude váš život po natáčení? Budete známá tvář, lidé vás budou znát z televize a někdo si vás možná pověsí na ledničku.
Nevím, jestli se na tohle dá nějak připravit, asi ne. Už teď to nějakým způsobem rezonuje – běží to v televizi, sociální sítě, billboardy. Vesměs jsou to zatím pozitivní ohlasy.
Můžeme se k vám objednat?
Dávám soukromé lekce, ale pochopitelně, že teď jsem tím celkem zavalen. Těší mě to, ale jsem velmi vytížen, a bohužel už musím odmítat. Sám jako trenér pořád trénuji, mám svoji dlouhodobou klientelu. Mám rád dlouhodobé tréninkové vztahy a mnohé klientky trénuji třeba patnáct let.
Je tam pořád co zlepšovat?
Minimálně udržovat, samozřejmě. Věk člověk nezastaví a po třicítce už dochází k úbytku svalové hmoty, která je alfou a omegou, klíčem k redukci váhy. Udržování je dřina. Ale stále mě to baví. Jednu dobu jsem trénoval i u profesionálních sportovců. Měl jsem rád, když se to střídalo s obyčejnou klientelou, kde jsem si odvyknul od limitů a cílů profesionálního sportu. To mě hodně bavilo. Takže ano, dál trénuji.
Na fotografie trenéra Martina Košťála z nového pořadu Extrémní proměny se můžete podívat v naší fotogalerii.
Související články
