Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Někdy se člověk setká s pomluvami, které nemají reálný základ a jejich jediným cílem je poškodit jeho pověst. Lze s něčím takovým účinně bojovat? Takovou otázku si klade Eliška, která čelí pomluvám v práci.
Opustila jsem maloměsto, abych zkusila štěstí v hlavním městě a ve velké firmě. Byla jsem připravená na výzvy, ambiciózní, plná energie a odhodlání ukázat se, ale také možná trochu naivní...
Chtěla jsem uspět
Můj šéf Jonáš si rychle všiml mého potenciálu. Po jednom z mých prvních projektů mě na týmové schůzce pochválil: „Eliška připravila skvělou prezentaci. Máme se od ní co učit.“
Byla jsem pyšná, i když jsem si všimla, že ne všichni sdíleli jeho nadšení. Jana, která ve firmě pracovala už několik let, na mě vrhla pohled, ve kterém bylo víc než jen překvapení.
Rozhodla jsem se to ignorovat. Postupem času jsem dostávala stále více důležitých úkolů. Jonáš důvěřoval mým nápadům, což mě ještě víc motivovalo. Měla jsem pocit, že moje snaha je oceňována a čeká mě slibná budoucnost.
Brzy jsem však pochopila, že úspěch na pracovišti má svou cenu. Začaly ke mně doléhat signály, že můj rychlý postup se některým kolegům nelíbí.
„Na to, že jsi tady nová, si vedeš až moc dobře...“ řekla mi jednou Jana tónem, který rozhodně nezněl jako pochvala.
Kancelář byla plná klepů
Všechno začalo nenápadnou poznámkou. Jana v malé skupině kolegů prohodila: „Zajímalo by mě, proč Jonáš tak protěžuje Elišku.“
Slova byla pronesena napůl žertem, ale v kanceláři se žerty málokdy drží v rovině humoru. Informace se začala šířit, překrucovat a nabývat nových významů. Někteří si šeptali, že Jonáš mě protěžuje z důvodů, které nemají nic společného s mou prací.
Zpočátku jsem si ničeho nevšimla. Byla jsem příliš zaneprázdněná dalším projektem, než abych si všímala těch zvláštních pohledů. Jednoho dne jsem však vešla do kuchyňky a ve vzduchu bylo cítit napětí. Dvě kolegyně okamžitě zmlkly a předstíraly, že se soustředí na přípravu kávy. Jindy mě někdo během porady přerušil uprostřed věty jízlivou poznámkou.
Nechápala jsem, odkud se bere to nepřátelství. Až později mi Karolína, asi jediná kolegyně, která se ke mně chovala slušně, pomohla vše pochopit. „Lidi mluví o tobě a Jonášovi...“ řekla.
Byla jsem zaskočená. „Co tím myslíš?“ zeptala jsem se, i když jsem začala tušit, kam tím míří.
„Říkají... že tvůj úspěch nesouvisí jen s tvou prací,“ dodala opatrně.
Bylo mi jasné, že za tím stojí ona
Věděla jsem, že mě Jana nemá v lásce, ale netušila jsem, že zajde tak daleko. Po jedné poradě jsem za ní zašla. „Slyšela jsem, že se o mně a Jonášovi šíří fámy. Nevíš o tom něco?“ zeptala jsem se jí.
„Fámy? Lidi vždycky něco říkají. Víš, jak to chodí...“ pokrčila rameny.
Její postoj mě rozzuřil. „Možná vím, kdo je rozšířil,“ odpověděla jsem a podívala se jí přímo do očí.
Potichu se zasmála. „Neblázni. Pokud mě někdo špatně pochopil, není to moje vina. Jen jsem řekla, že si tě Jonáš hodně cení...“ dodala s důrazem na slovo "hodně".
Byla jsem vzteklá, ale věděla jsem, že Jana s tím jen tak nepřestane. Vrátila jsem se ke svému stolu s narůstající frustrací. Všechna moje tvrdá práce byla zredukována na nesmyslné řeči. Nevěděla jsem, co s tím mám dělat.
Šéf se mě nezastal
Rozhodla jsem se, že nejlepší bude, když si promluvím s Jonášem. Pokud by mi mohl někdo pomoct, je to právě on. Nejlépe znal mou práci a mohl potvrdit, že moje úspěchy jsou zasloužené. Chvíli jsem váhala, jak začít. Nakonec jsem to řekla přímo: „Jonáši, po kanceláři kolují fámy... o mně a o tobě.“
Zamračil se a opřel se v křesle. „Fámy? Jaké fámy?“
„Lidé říkají, že můj úspěch nesouvisí jen s mou prací,“ vysvětlila jsem a cítila, jak mi hoří tváře.
„To je nesmysl. Vím, jak tvrdě pracuješ. Ale víš, jak to chodí... lidé milují drby.“
„Právě proto potřebuji tvou podporu,“ řekla jsem a podívala se mu do očí. „Musíme s tím něco udělat.“
„Chápu, čím procházíš, ale... pokud začnu něco vysvětlovat, jen to ty fámy posílí.“
Jeho odpověď na mě působila jako ledová sprcha. Místo aby mě podpořil, rozhodl se stáhnout. „Takže nic neuděláš?“ zeptala jsem se s hořkostí.
„Někdy je nejlepší nechat věci vyšumět,“ řekl a vyhnul se mému pohledu.
Když jsem opouštěla jeho kancelář, cítila jsem se ještě osamělejší.
Začala jsem se bránit
Fámy se šířily dál. Jana asi zjistila, že se mě Jonáš nezastal, takže byla stále otevřenější ve svých narážkách. Jonáš mě začal ignorovat. Přestal se mnou konzultovat důležité projekty a úkoly, které mi zadával, byly čím dál méně významné.
Jednoho dne ke mně přišla Karolína. „Jak se cítíš?“ zeptala se a posadila se vedle mě.
„Upřímně? Příšerně,“ přiznala jsem. „Na mé práci už nezáleží. Lidi řeší jen ty hloupé fámy.“
„Vím, že je to nespravedlivé,“ řekla tiše.
Karolína se mě nikdy otevřeně nezastala. Její pasivita mě bolela skoro stejně jako ty pomluvy. Rozhodla jsem se, že už nebudu mlčet. Pokud Jonáš nechtěl převzít odpovědnost, udělám to já. Napsala jsem e-mail celému týmu. Ve zkratce jsem vyvrátila fámy a vysvětlila, že všechny moje úspěchy jsou výsledkem tvrdé práce. Byl to těžký krok, ale cítila jsem, že musím bojovat o svou pověst.
Odezvy byly různé. Někteří, jako Karolína, mi vyjádřili podporu. Jiní, třeba Jana, to považovali za zoufalý krok...
Důležité je neztratit sama sebe
Druhý den si mě Jonáš zavolal do kanceláře. „Četl jsem tvou zprávu... Chápu tvoje emoce, ale takové věci by se měly řešit diskrétně.“
„Diskrétně?“ zopakovala jsem, cítíc, jak ve mně roste vztek. „A co jsi udělal ty? Nic. Nechal jsi zničit moji pověst.“
Jonáš mlčel a pak tiše řekl: „Není to jednoduchá situace.“
„Pro tebe to nikdy jednoduché nebude. Nechce se ti to řešit a raději stojíš stranou,“ odpověděla jsem a vstala. „Ale já už stát stranou nebudu.“
O pár dní později jsem podala výpověď. Věděla jsem, že v téhle firmě už nemám budoucnost. Pracovala jsem tvrdě, věřila, že najdu své místo, ale toxická atmosféra všechno zničila.
Když jsem odcházela, přišla za mnou Karolína. „Omlouvám se. Měla jsem tě podpořit,“ řekla.
„Já vím,“ odpověděla jsem a pokusila se usmát.
Když jsem opouštěla kancelář naposledy, cítila jsem, že jsem sice hodně ztratila, ale neztratila jsem sama sebe. A to je pro mě to nejdůležitější...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Dětská hvězda Michaela Kudláčková skončila ve spárech agresora: Lepší pět minut protrpět než být mrtvá
Dětská hvězda Michaela Kudláčková skončila ve spárech agresora: Lepší pět minut protrpět než být mrtvá
Související články
